FARNÍCI A LIDOVÉ MISIE

• Spokojenost, díky Bohu za misie.

• Velmi se mi líbily mše sv. pro mládež :-)

• Díky misiím v Lanžhotě se podařilo usmířit rodiny po mnohaletém hněvu.

• Hodně vnitřního klidu, tolik potřebného do dnešního uspěchaného světa. Pohodu, radost a jakoby jiný pohled na svět bez hněvu a zloby mi přinesly misie. Kéž by mohly být častěji a kéž by této možnosti mohlo využít více lidí.

• Velký obdiv rodičům, kteří vyprávěli o svém postiženém synovi a ještě se rozhodli k pěstounské péči dalšího dítěte.

• Lidové misie daly impuls k tomu, aby se dohodlo, že se maminky s dětmi mohou opět scházet na faře.

• Lidové misie, to je hluboký, nesmazatelný zážitek a Boží dar.
Velké díky všem otcům misionářům i ostatním, kteří nás přišli povzbudit ve víře.
Také moc děkujeme našemu duchovnímu otci.Pán Bůh zaplať.

• Náš lanžhotský kostel je pěkný a útulný. Je také vždy čistý, protože se v něm každý týden provádí běžný úklid. Tento úklid už po léta zabezpečuje hrstka obětavých žen, které sobotu, co sobotu věnují svůj volný čas této činnosti. Když říkám hrstka, myslím tím ženy v počtu tři až pět. Věděly jsme, že to není v pořádku, že by se tato skutečnost měla změnit. Chtěly jsme po vzoru jiných farností vytvořit takových skupinek více, aby se o tuto bohulibou činnost podělilo daleko více mladších, schopných žen.
Již několikrát jsme se pokusily oslovit některé ženy, ale vždycky se pro úklid kostela našlo jenom pár dobrovolnic, takže nebylo možno vytvořit více skupin, aby toto prostřídání bylo po delších intervalech.
Náš pokus o zorganizování úklidu jsme zopakovaly i po proběhnutých misiích a díky Bohu se našlo tolik žen, že se mohlo vytvořit 6 úklidových skupinek.
Věřím, že tato vstřícnost je dílem lidových misií. 

• Patřím ke starší generaci. Nejblíže u Boha jsem se cítila při večerní adoraci, díky procítěnému projevu mladých.
Všem misionářům díky za krásné a poučné přednášky.

• Zavdajte si.
„Viděl si to? Šohaj mu podal vína a on sa ani nenapil, co je to za …..!“ Tak nějak si dokážu představit reakci, když si někdo dovolí odmítnout pod májů napít se od krojovaného z malovaného litra. A co jsem já…? Byl jsem pokřtěn a veden ke křesťanským hodnotám, ale víru nijak zvlášť nepraktikuji. Táhne mi na padesátku, děti již mají svůj život a s manželkou jsme zůstali doma sami. Barák je prázdný a samota se nám vlévá i do mysli.
Misie, co to je? Máte mě tam vidět….Pozvánka, perníčky, návštěva misionářů. Že se chce někomu tak plýtvat časem? „Vyšetři si trochu času, půjdeme se podívat“ Ať mám doma klid, tak jo. Co nám chce kdo říct, když si s tím dal někdo tolik práce? Když pozvali, nejsem výchera a chvilku to vydržím.
Kříž položený před oltářem, zima jak v Rusku. To zas jednou bude….! A bylo…! První kázeň, ten chlap mě snad zná…? Zůstal jsem i na promluvu k chlapům. S manželkou jsme se zúčastnili i manželského slibu. Nevnímal jsem nikoho vedle sebe, ale měl jsem pocit, že jsem zde před 26 roky. To snad není ani možné, tak dlouho a taká chvilka. Když přemýšlím o manželích, kteří našli odvahu podělit se o svém osudu. Žiji v ráji a remcám... Poslední kázeň o povedeném zeťákovi? Kdo může tvrdit , že pro sebe nedělá to nejlepší? Ale co to je?
Netvrdím, že budu zapáleným křesťanem, ale chci poděkovat všem těm, kdo nelitovali svého času a dali mi možnost zastavit se, zastydět se a zamyslet se. Vždyť to nakonec dělám pro sebe.
Zavdal jsem si!

AKTUALITY

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

DALŠÍ INFORMACE TAKÉ NA

www.farnosttvrdonice.cz