Kněží, kteří působili v Lanžhotě

Český kronikář Kosmas ve své kronice zmiňuje, že už v 11. století, kolem r. 1030, úřadoval i v nedalekém Podivíně kněz jménem Vracen,
údajný biskup moravsko-panonské diecéze, a tedy "nástupce na stolci sv. Metoděje" na Velehradě.

V půli 12. století n. l. patřil Lanžhot (resp. Starý Lanžhot, tehdy ještě Strážovice, dnes nacházející se na Kyjovsku) pod arcijáhenský kostel v Břeclavi. Lze tedy usuzovat, že náboženský život zde určitým způsobem fungoval už tehdy. O strážovickém románském kostelíku se zmiňuje i Jindřich Zdík ve své listině z r. 1131. Během 50. let 13. stol. vlivem jednak špatných přírodních podmínek (záplavy) a jednak nejisté mezinárodní politické situace většina obyvatelstva odešla do oblasti Kyjovska a Strážovice v lokalitě Starého Lanžhota postupně zanikly.

Náhradou vzniklo nedaleko opuštěné vsi opevnění nazvané Súhrady, a to jako pojistka proti útočným Rakušanům, Uhrům, ale i Turkům nebo Tatarům. Když do svých rukou od Karla IV. přebral jeho příbuzný Jošt mýtné právo na Moravě, nechal v 70. letech 14. století vybudovat blízko v té době již zchátralého opevnění ves, která se brzy rozrostla v městečko. Nové sídlo dostalo německý název Landshut, ovšem místní obyvatelé si jej počeštili na Lanžhot a lokalitě někdejších Strážovic pak připadl název Starý Lanžhot. Stejně jako strážovičtí, i Lanžhotčané měli za úkol střežit zemské hranice (rakouské i uherské) a pomáhat s výběrem mýta, a to na nově zbudovaném mostu přes řeku Moravu, tvořící přirozenou hranici země moravské a tehdejších Uher. 

Lanžhot se rychle rozrůstal a už kolem roku první doložené písemné zmínky (1384) měl přibližně 75 domů. Co se týče náboženského života, na Moravě v té době legálně sídlili příslušníci různých církví a nejinak tak tomu bylo i v Lanžhotě.

Podle různých historických pramenů se v Lanžhotě jednoznačně nacházela římskokatolická farnost v 2. pol. 14. stol. Z r. 1373 ostatně pochází informace o farní škole a kostele. Dále však nejsou dochovány jakékoli informace o katolické správě, a to až do r. 1550, kdy byl na současném místě vybudován gotický kostelík i se hřbitovem. 7. května 1605 byl však vpádem uherských povstalců pod vedením bohatého šlechtického magnáta Štěpána Bočkaje úplně zničen. 

R. 1597 se připomíná českobratrská evangelická škola a také sbor pod vedením pastora jménem JAN ŠLÉFIŠ (* 1555 Hadravice v Uhrách, ordinován 1580, Nitra). V 17. století se pak o vzdělání lanžhotské mládeže zasloužil i pozdější farář JAN FRANTIŠEK ŠTYVAR. 

SEZNAM ZNÁMÝCH PŮSOBIVŠÍCH KNĚŽÍ

    1. A. R. D. ŠTĚPÁN BUČIČ (1612 – † 5.3.1658) – rodák z údajného Karstensteinu v Uhrách, nar. roku 1587/1588. Vysv. 1610 (zřejmě 22. prosince t.r.), zemřel v Lanžhotě 5. března 1658 ve věku 70 let. Strávil zde tedy téměř celý kněžský život.

První historicky doložený katolický farář v Lanžhotě zde byl dosazen v roce 1612 majitelem panství Karlem z Lichtenštejna, aby převedl na katolickou víru jinověrce a obnovil činnost římskokatolické církve v obci. Podle historických pramenů v Lanžhotě ještě r. 1616 nebyl kostel a bohoslužby se musely konat na různých světských místech. Farář navíc ani neměl pořádně kde bydlet, neboť za nájezdů fara lehla popelem. 

Další pohromy se dočkal Lanžhot 20. září 1619 – opět vyhořel. Stalo se tak po rebelii majitele břeclavského panství Ladislava Velena ze Žerotína, císař proti němu vyslal vojsko vedené gen. Dampierem, který se o den dříve, 19. září 1619, zmocnil břeclavského zámku. Stará i Nová Břeclav rovněž lehly popelem.

Kníže Karel významně dopomohl k znovupostavení kostela. Od jinověrců by farář desátky na své živobytí těžko vybral, a proto se dohodlo, že tyto povinné desátky bude vybírat kníže. Namísto nich dával knězi 40 zlatých ročně. Po náboženské stránce zde měl farář Bučič co dělat, poněvadž ke katolické víře se přihlásila jen menšina obyvatelstva (ostatní byli buď utrakvisté, luteráni, novokřtěnci nebo příslušníci Jednoty bratrské), tudíž minimálně počátky jeho působení měly dosti misijní charakter. V letech 1626–1628 navíc na Břeclavsku konali misie i jezuité, kteří tak i lanžhotskému faráři významně pomohli v rekatolizaci. 

Nový raně barokní kostel (více v Historie > Kostel) byl postaven na přelomu 10. a 20. let 17. století. Kostelní a špitální účty (dnes účetnictví) farnosti byly vedeny od r. 1629.

Na pamětní desce zvenčí severovýchodní strany kostela je v latině uvedeno, že za 47 let a 80 dní své kněžské služby (z toho téměř 45 let v Lanžhotě) převedl na katolickou víru 123 kacířů (naposledy byla obnovena v 90. letech 19. stol.).

        Matriky vedeny od r. 1662.  

    2. R. D. MARTIN KORON (23.5.1667 – květen 1674) –  farář, přišel z Uher, rodák z nedalekých Kútů, vysvěcený v Trnavě. 

Z r. 1672 pak pochází v matrice, která se následně ztratila, dochovaný záznam o vzhledu a vybavení tehdejšího lanžhotského kostela. V tomtéž roce se uskutečnila také pravděpodobně první zaznamenaná děkanská vizitace v Lanžhotě, jednalo se o návštěvu strážnického děkana. V 1. polovině r. 1674 farář Koron dobrovolně rezignoval na funkci faráře a odešel. Po jeho odchodu se stal, kvůli chudobě lanžhotské farnosti, úřad faráře zde na dalších cca 11 let jakýmsi "dočasným odkladištěm" kněží, odkud po relativně krátké době od dosazení odešli 4 kněží za sebou.

    3. R. D. JAN FRANTIŠEK KIRCHNER (4.6.1674 – 23.1.1677) – farář. Po odchodu z Lanžhota působil jako farář v Blatnici pod sv. Antonínkem (1677–1679), poté se stal farářem ve Veselí nad Moravou a děkanem veselského děkanátu. Zemřel r. 1694.

    4. R. D. JIŘÍ ALEXANDR HALÁMEK (21.1.1677 – 25.9.1678) – administrátor, rodák z Vizovic, odešel do Vlčnova (kde nahradil svého bratra Václava, jenž tam působil od r. 1666 a odešel do Uherského Brodu jako děkan). Zemřel 12. března 1683 ve Vlčnově.

    5. R. D. JAN FRANTIŠEK ŠTYVAR (3.11.1678 – 24.9.1679) – farář, rodák z Příboru, vysv. 1661. Odešel do Nivnice. Zavražděn Uhry v Uherském Brodě 14. července 1683.

Autor knihy "Řebřík rajský" (vyšla taktéž v r. 1661 v Olomouci). Byl zavražděn uherskými povstalci pod vedením Imricha Tökölyho 14. července 1683 v Uherském Brodě (kuruci rovněž zamordovali děkana Václava Halámka, dále faráře vlachovického, a poté 14. března 1684 i faráře velkoořechovského Matěje Svobodu).

    6. R. D. JAN JOSEF ZUBÍK (25.9.1679 – 20.3.1681) – farář, rodák ze Bzence, přeložen do Blatnice pod sv. Ant., kde působil do r. 1693. 

Za jeho působení v r. 1680 zasáhl Lanžhot mor (podle zpráv z Podivína a okolí).

    7. R. D. JAN ADALBERT NĚMECKÝ (21.3.1681 – † duben 1685) – farář, zemřel v Lanžhotě. 

    8. R. D. MICHAEL ŠVAGERKA (21.5.1685 – 28.7.1694) – farář, za jeho působení bylo r. 1688 započato s vedením pamětní farní knihy.

    9. A. R. D. JAN IGNÁC SEČKÁŘ (29.7.1694 – † 10.4.1711) – apoštolský protonotář a farář, nar. r. 1668/1669. Před příchodem do Lanžhota byl kaplanem v Moravské Nové Vsi. Zemřel zaopatřen v Lanžhotě 10. dubna 1711 ve věku 42 let, o den později byl pochován v tehdejším kostele, vedle oltáře sv. Anny. 

Brzy po svém příchodu měl problémy s vrchností, které vadilo, že si farář Sečkář libovolně mění a vybírá kostelníky, aniž by o tom informoval nebo se poradil, a že tito kostelníci často dluží robotu. Dále si rabensburský hejtman stěžoval olomoucké konzistoři, že farář nemá v pořádku kostelní a špitální účty. Spory zašly nakonec až do té míry, že kostelníci byli Lanžhotu odebráni a neměl, tudíž, kdo zvonit. To se znelíbilo farníkům. Farář tvrdil, že vším je vinen hejtman Jan Kašpar Willinger. Kvůli mnoha svým sporům si často poštval proti sobě i lid. V říjnu 1695 je evidována vizitace farnosti Václavem Leopoldem Gothfriedem Violou, děkanem ve Veselí nad Moravou (kontrola farního účetnictví).

Dne 18. března 1707 vpadli do Lanžhota kurucové – Rákósziovci, pod vedením Františka II. Rákósziho. Farář Sečkář naštěstí stihl nejdůležitější a nejcennější vybavení kostela včas ukrýt na rabensburský zámek. Rákósziovci vyplenili obec, zapálili a vyplenili faru a mučením přinutili faráře vyzradit úkryt lanžhotských radních. Vedle toho také stáli za zmizením první farní matriky vedené od r. 1662. Poškodili také samotný kostel, zničili např. dosavadní varhany, při požáru (založeném Uhry) shořel také trámový strop. Po těchto událostech byla fara i kostel značně poničeny, Lanžhotčané však nejevili velký zájem neoblíbenému faráři pomoci v bídné životní situaci. Nicméně nejnezbytnější zázemí fary bylo opraveno v následujícím roce. Farář za to musel vlastním farníkům zaplatit 32 zlatých a 45 krejcarů. 

V r. 1709 byly nejnutnější opravy fary (vč. např. slámové střechy) dotaženy do konce, nicméně přišla v debatu otázka, kdo opravy zaplatí. Lanžhotší farníci velmi podle obelhali faráře, když mu sdělili, že obnovu bude hradit hejtmanství. Když se pak totiž Sečkář na hejtmanském úřadě ptal na příslib financí, tamější úředníci neměli tucha, o čem mluví. Farníci si nerozumně naběhli, úhrada nákladů jim byla nakonec připsána na dluh. K 9. říjnu 1710 je evidována v Lanžhotě 2. děkanská vizitace veselského děkana Violy, při níž si farář stěžoval na bídný stav farnosti, zejména morální. 

    9a. R. D. Accursius Cífer (duben – květen 1711) – valtický františkán, administrátor ad interim po Sečkářově smrti.

    10. A. R. D. ONDŘEJ ANTONÍN VANÍČEK (1.6.1711 – † 8.9.1719) – administrátor a významný farář, ročník 1673/1674. Zemřel v Lanžhotě na svátek Narození Panny Marie 8. září 1719 ve věku 45 let.

Za jeho působení vypomáhali ve farnosti také řádoví a sekulární františkáni (někteří působili zvláště ve Valticích). Uspěl se svou snahou obnovit poničený kostel, od knížete Antonína Floriána z Lichtenštejna dostal všechen stavební materiál a r. 1716 se začalo s obnovou. 

V kostele nechal nahradit dřevený strop klenbou a v zadní části kostela vybudovat kruchtu (kúr, chorus). Pořídil do kostela 24 dřevěných lavic (kteréžto nejsou totožny se současnými 11 páry) a nové varhany (za cenu 100 zlatých, uhrazené zčásti patronem, zčásti zbožnými farníky). R. 1717 opět evidován uherský útok na faru, kterou vypálili a zbořili. Následně byla obnovena.

       10a. Pavel Nečas (květen 1712 – květen 1713) – jáhen a následně první známý kaplan, zmínky o něm v matrice pokřtěných.

       10a. Maxmilián Nepomuk Vágner (srpen 1713 – březen 1714) – jáhen, zmínky o něm v matrice pokřtěných. Hned po svém příchodu křtil téměř každé novorozeně.

       10b. František Jiří Leopold Langfort (leden – červen 1716) – jáhen, zmínky o něm v matrice pokřtěných.

       10c. Jan Osvald (červenec – říjen 1719) – kaplan, Zmínky o něm v matrice pokřtěných.

    11. A. R. D. MATYÁŠ ANTONÍN KONEČNÝ (13.10.1719 – 14.7.1720) – dočasný administrátor, nar. r. 1687/1688. Zemřel 3. června 1726 v Moravské Nové Vsi, ve věku 38 let.

Po třičtvrtěročním působení odešel do Moravské Nové Vsi a po 2 roky byl též administrátorem lokálie v Mikulčicích. 

    12. A. R. D. JOSEF ANTONÍN KUCHYŇKA (15.7.1720 – † 16.1.1740) – farář, nar. r. 1675/1676, zemřel zaopatřen 16. ledna 1740 v Lanžhotě, ve věku 64 let. Pohřben v tehdejším kostele (18. dubna 1740). 

I jemu čas od času vypomáhali františkáni. Olomoucká konzistoř, pod jejíž patronát tehdy Lanžhot patřil, napomínala 27. května 1723 diecézní faráře, aby důsledně vedli své matriky. Tato povinnost se, zvláště na venkově, teprve vžívala a kněží je často rádi delegovali na obecní učitele či kostelníky, v horším případě jejich vedení zanedbávali či vůbec neprovozovali. 

1. dubna 1733 blízko fary vypukl neopatrností opilé občanky Kateřiny Bobrové, která pekla koláče, ničivý požár, který se vlivem povětrnostních podmínek rozšířil i na faru, která lehla popelem i se sýpkou a stodolou. Farář se ocitl na mizině. Vyhořela rovněž téměř celá obec, farní úřad se dočasně přesunul do prostor u dnešní Staré školy na ulici J. A. Komenského. Za jeho působení postihla farnost i městečko nejedna katastrofa (např. hned 17. května 1733, kdy uhodil mráz a zničil i dochovanou či právě uzrálou úrodu, pravidelné povodně a záplavy, požáry či problémy se špatně opraveným zázemím kostela).

        12a. + 13a. Václav Kajma (červen 1739 – leden 1751) – kaplan a administrátor (červen 1739–duben 1740).

    13. A. R. D. JOSEF SARKANDER RYZÍ (3.4.1740 – 1.6.1755) – farář, rodák ze Ždánic, nar. 15. března 1699. Odešel do Moravské Nové Vsi, avšak zemřel tam již 12. listopadu téhož roku (1755), tedy ve věku 56 let.

Vedle správy farnosti po svém předchůdci přebral i vleklé spory o desátky. Domáhal se tzv. malého desátku (který byl v Lanžhotě na podporu faráře zaveden v 2. pol. 17. stol. a skládal se z čočky, prosa, hrachu, zelí a kukuřice a příp. ještě dalších plodin), kterýžto však už r. 1695 mnozí Lanžhotčané odmítali odevzdávat. Přestože si farář Ryzí stěžoval až u knížete Josefa Václava z Lichtenštejna, r. 1744 jej prohlásila vrchnost za nevymahatelný. 

S neochotou obyvatel odevzdávat malý desátek, navzdory větším a bohatším sklizním, se často projevovala i jejich poměrně klesající zbožnost, třebaže v otázkách stavby drobných sakrálních staveb se s farníky dohodl bez problému. Z r. 1743 nebo 1744 pocházelo např. martyrologium Panny Marie Bolestné, kdysi stojící u staré polní cesty do Břeclavi (zvané "Hłuboká cesta"). R. 1755 byl Ryzí přeložen do Moravské Nové Vsi. 

        13b + 14a. Matyáš František Šmihla (leden 1752 – březen 1756) – kaplan, zmíněn v matrice. Odešel do kaplanské služby v mikulčické lokálii, kde působil až do června 1773.

    14. R. D. JOSEF MIKŠÍK (1.8.1755 – † 1.4.1781) – farář, nar. r. 1702/1703. Zemřel v Lanžhotě 1. dubna 1781, zaopatřen ve věku 78 let. Pohřben v tehdejším kostele. 

Zakladatel ovocné a zelinářské zahrady, ze které se r. 1831 stal současný hřbitov. V letech 1741–1748 lokální kaplan v Břeclavi. Také on měl problémy s hospodářstvím farnosti, k tomu přináležely pak i starosti o vlastní živobytí (opět kvůli lanžhotské zatrpklosti a neochotě k odevzdávání desátků a jiných plodin, v rámci čehož si 30. června 1768 opět stěžoval hejtmanovi (tentokrát to byl desátek z fazolí a kukuřice)). Výnosem Josefa II. bylo zakázáno pohřbívat ve městě (u sídel), proto byl hřbitov postupně přesunut na místo, kde se nacházel až do r. 1831. Od r. 1780 byla zbořena hřbitovní zeď kolem kostela a v bezprostředním intravilánu se tak už nepohřbívalo. Než Mikšík zemřel, byl zaopatřen mikulčickým kurátem Antonínem Steigrem. Následný pohřeb dne 3. dubna 1781 vedl podivínský děkan Jan Polešák.

        14b. Pavel František Květoň (listopad 1756 – březen 1759; červen 1763 – říjen 1769) – kaplan, rodák ze Starého Poddvorova, nar. 10. prosince 1726. 

Byl to on, kdo vojáka jménem Ivan Kozlov, poslal k vojenskému kurátovi (tzn. kaplanovi) do Hustopečí, když za ním v době jeho prvního působení v Lanžhotě přišel, aby jej vyučil katolické víře. Květoň, který tehdy byl v Lanžhotě jen krátce, záporně argumentoval námitkami, že nemá zkušenosti, jak v takových případech postupovat, ani povolení církevních úřadů. V letech 1773–1800 farář v Čejkovicích.

        14c. Jiří Vavroš (červen 1759 – únor 1760) – kaplan, zmíněn v matrice.

        14d. Josef Landa (duben 1760 – leden 1763) – kaplan, zmíněn v matrice.

        14e. Petr Šašina (prosinec 1769 – leden 1777) – kaplan, zmíněn v matrice.

        14f. Bernard Podrazil (duben 1777 – září 1778) – kaplan, zmíněn v matrice, později kaplan v Čejkovicích (1784–1788) a Hustopečích (1807, 1811–1816).

        14g. Jan Radanský (červen 1778 – květen 1781) – farní vikář a administrátor, zmíněn v matrice. 

        14h. Karel Radanský (červenec 1778 – duben 1779) – kaplan, zřejmě bratr dočasného administrátora Jana, zmíněn v matrice.

        14i. + 15a. Jan Hilbert (duben 1779 – 1790) – kooperátor, celým jménem Jan Nepomuk František de Paula Hilbert, rodák z Uherského Hradiště, nar. 31. března 1745. Přišel z lokálie ve Tvrdonicích, kde strávil pouhé 3 měsíce. V letech 1800–1804 farář v Želeticích. Zemřel 2. října 1804.

    15. R. D. JIŘÍ SEKORA (8.5.1781 – 19.8.1793) – farář, rodák z Uhřic, nar. 6. března 1734, vysv. 1760, v letech 1762–1772 byl kaplanem ve Ždánicích, přišel z Ostrožské Lhoty (kde působil od r. 1773) a odešel do Moravské Nové Vsi, kde 30. března 1800 zemřel. 

Archiv se zmiňuje o místoděkanské funkci u jeho jména v rámci děkanství podivínského (to existovalo v letech 1694–1951) v r. 1794. V letech 1784–1787 byla postavena naproti kostela nová fara, do té doby bydlel patrně v některém ze selských domů. Ekonomicky zdatný člověk; zapisoval, co vše mu lanžhotští farníci dluží a na vlastní náklady r. 1788 zakoupil za 30 zlatých a obdělával malé pole, z nějž odváděl "činži" ve výši 1 zlatého. V r. 1791 ovšem už situace zašla tak daleko, že dne 14. září t.r. navštívila městečko vyšetřující komise z krajského úřadu v Brně a sdělila Lanžhoťanům, že jsou povinni dávat duchovnímu správci desátek ze všech plodin, navíc bez ohledu na místo vypěstování.

         15b. + 16a. František Dobrotský (prosinec 1789 – 3.2.1798) – kaplan, nar. 2. srpna 1764 ve Ždánicích, vysv. 1788, později farář v Scharndorfu (inkardinován do arcidiecéze vídeňské, dnes děkanát Hainburg).

    16. R. D. FRANTIŠEK XIMENES (20.8.1793 – † 6.10.1815) – farář, rodák z Lipníku nad Bečvou, nar. 27. listopadu 1746, celým jménem František Xaverský Ondřej Tobiáš Ximenes, vysv. r. 1770 v Kroměříži. Jako kaplan vystřídal Hranice na Moravě, Bystřici pod Hostýnem, Blatnici pod sv. Antonínkem a nakonec Břeclav (od února 1779), která tehdy patřila pod lednickou farnost. Mezi roky 1792 a 1793 byl krátce lednickým administrátorem. 

Za jeho působení ve farnosti Lanžhot působili výpomocní františkáni; zemřel zde a byl pohřben na bývalém hřbitově v prostoru u dnešní Staré školy. R. 1802 fara po zásahu bleskem opět vyhořela, nicméně podařilo se ji obnovit. 

4. a 5. května 1801 je evidována návštěva brněnského biskupa Vincence Josefa Schrattenbacha za účelem biřmování (tuto svátost mělo dle zápisu faráře přijmout až 1411 osob), nicméně faráři šlo zřejmě spíše jen o to, aby biskup srovnal věřící a povzbudil je k podpoře farnosti. 

Ač si také stál za nárokem na malý desátek, dobrovolně se ho r. 1805 vzdal. Dopomohl tak k ukončení léta vleklých sporů farníků s duchovními.

Ve dnech 5.–13. prosince 1805 faru obsadili vedoucí 300 francouzských dragounů – generál a jeho pobočníci, a zatímco generál s mladším se chovali ke zdejším přívětivě, starší adjutant nekrotil své rozhořčené emoce ani před farářem. Farář a jeho "služebnictvo" se tak na pár dní z fary stáhli, aby měli klid. 

Trpěl rakovinou jazyka, nádor mu postupně působil větší a větší problémy (neschopnost mluvit, jíst; dušnost). Zemřel začátkem října 1815 na stářím i nemocí zapříčiněné vyčerpání, pohřben 8. října 1815 na tehdejším lanžhotském hřbitově.

         16b. Josef Klátil (11.9.1798 – 18.5.1801) – kaplan, přišel z Mohelna, kde působil od r. 1796.

         16c. + 17a. Josef Benedikt Bohuňovský (říjen 1806 – září 1817) – kaplan a administrátor, nar. 2. února 1779 v Bystřici nad Pernštejnem, vysv. r. 1804. 

Prosadil mezi Lanžhoťany vakcinaci proti pravým neštovicím, zaznamenal také údaje o prvním očkovaném dítěti v Lanžhotě – byla jím Apolonie Kuhnová, nar. 15. prosince 1798. Několik měsíců před smrtí F. Ximenese se stal ve farnosti administrátorem a postupně vykonával prakticky všechny farářské povinnosti.
Po odchodu dle archivu brněnského biskupství inkardinován do vídeňské arcidiecéze. Byl to velmi vzdělaný a pokrokový člověk.

    17. R. D. ANTONÍN BÍLEČEK / BILÍČEK (1.6.1816 – † 9.5.1819) – farář, rodák z Kvasic, nar. 23. března 1745, zemřel zde, byl pohřben na bývalém hřbitově. 

        17b. Karel Šedý (leden 1818 – říjen 1819) – kaplan a od května 1819 administrátor, zmíněn v matrice. Později farář v Radiměři.

    18. A. R. D. PAVEL PŘÍHODA (20.10.1819 – 24.8.1853) – farář, rodák z Uherské Skalice (dnes Skalica na Slovensku), nar. r. 1782. Vysv. 1805, r. 1806 byl kaplanem v Kostelní Myslové. Přišel z Mikulčic (působil tam od r. 1818), po službě v Lanžhotě odešel do důchodu. Z r. 1820 je dochován další soupis vybavení kostela, tentokrát věnovaný zvláště zvonům. Za jeho působení vypomáhali ve farnosti skaličtí františkáni.

20. června 1825 Lanžhot zasáhly záplavy, naštěstí však ne tak tragicky jako Mikulčice a Tvrdonice. 3. června 1827 je zaznamenáno krupobití, které stihlo Lanžhot, Kostice a Tvrdonice a další částí okolních obcí a 12. června téhož roku pak velká voda. Tehdejší úroda byla z velké části zničena a znehodnocena. V r. 1831 vznikl kvůli lokální epidemii cholery (zemřelo kolem 160 farníků) nový hřbitov na farní zahradě v ulici Kostická (přemístěn z prostorových a kapacitních důvodů původního hřbitova na pozemku dnešní staré školy kvůli epidemii cholery). 

Významně se zasloužil o stavební úpravy a údržbu kostela, založil ve farnosti spolek Bratrstvo mírnosti a střídmosti (dle pramenů 1. června 1845), z farních peněz obdarovával potřebné. Poněvadž se mu ale nepodařilo dosáhnout rozšíření kostela (kapacitní důvody, původní kostel byl jednolodní), odkázal ve své závěti farnosti 14 000 zlatých na tuto akci určených. 

R. 1850 fara, kostel i většina obce opět vyhořely (velké požáry 13. a 19. srpna t.r.). Vedle mnoha dalších věcí se o. Příhoda zasloužil také o sestavení seznamu svých předchůdců od r. 1612. Koncem srpna 1853 odešel na důchod do Břeclavi, kde zemřel 29. května 1863 a pohřben byl v Lanžhotě do kněžského hrobu.

       18a. Václav Musil (říjen 1819 – prosinec 1828) – kaplan, novokněz (vysv. 1819), zmíněn v matrice. Později farář v Bučovicích.

       18b. Jan Hanák (prosinec 1828 – duben 1832) – kaplan, rodák z Brankovic, nar. 11. června 1793, vysv. 1818 v Mistelbachu. V letech 1832–1841 farář ve Velkých Bílovicích, 1841–1858 v Otnicích, 1858–1879 v Loděnicích u Moravského Krumlova. Zemřel 2. prosince 1879.

       18c. Václav Neckář (listopad 1832 – duben 1834) – kaplan, zmíněn v matrice.

       18d. Karel Klauder (duben 1834 – duben 1835) – kaplan, rodák z Uherské Skalice, nar. r. 1802, vysv. 1825. V letech 1841–1853 farář ve Velkých Bílovicích, 1853–1858 v Dambořicích, poté od r. 1858 v Otnicích (kde navíc vykonával funkci děkana klobouckého). Zemřel 8. května 1871.

       18e. Cyril Nezval (duben 1835 – srpen 1838) – kaplan, nar. r. 1802, vysv. 1829. V letech 1852–1860 farář v Tvrdonicích. Zemřel 30. května 1860 tamtéž.

       18f. František Kubíček (říjen 1838 – srpen 1842) – kaplan, novokněz (vysv. 1838), zmíněn v matrice. Později děkan a farář v Měříně.

        18g. František Pernica (srpen 1842 – listopad 1843) – kaplan, novokněz (vysv. 1842), zmíněn v matrice. Později vojenský kněz v posádkové nemocnici v Brně-Zábrdovicích.

        18h. Ignác Grätzmann (listopad 1843 – červenec 1849) – rodák ze Senice na Hané, nar. r. 1817, novokněz (vysv. 1843), kaplan a jeden z prvních členů Bratrstva mírnosti a střídmosti v knize Lanžhot – příroda a dějiny (TEPS PRAHA 1983) a také v matrice. V letech 1861–1871 farář ve Tvrdonicích, poté odešel do důchodu.

         18i. Jan Rajský (červenec 1849 –  † březen 1853) – kaplan a administrátor, zmíněn v pramenech diecézního archivu, zemřel ve Vídni.

        18j. Karel Mappíček (duben – srpen 1853) – kaplan, zmíněn v matrice.

    19. R. D. VÁCLAV ŽĎÁRSKÝ (1.9.1853 – 31.1.1857) – administrátor, rodák z Příbrami (v Čechách), nar. r. 1808, vysv. 1835. Odešel do Nemotic. 

Bratrstvo mírnosti a střídmosti, vážený a vlivný spolek, který založil a na nějž měl vliv bývalý farář Příhoda, nabyl velkého významu. Avšak čím víc se rozšiřoval, tím méně pevně fungoval a pravděpodobně se brzy rozpadl. V r. 1854, jakožto finální krok po obnově kostela, byly pořízeny a instalovány nové varhany (stály 600 rýnských zlatých), které byly používány do r. 1893. Administrátor Žďárský odešel do Nemotic, kde působil do r. 1868.

        19a. + 20a. Jan Mikulec (září / říjen 1853 – srpen 1857) – kaplan, rodák z Klobouk u Brna, nar. r. 1821, novokněz (vysv. 1853), zmíněn v matrice. Mezi říjnem 1865 a dubnem 1866 administrátor v Rakvicích, poté v letech 1866–1886 farář v Tvrdonicích. Zemřel 22. dubna 1886 v působišti, a to na mrtvici.

   20. R. D. MATĚJ JEDLIČKA (1.2.1857 – 28.2.1859) – administrátor, rodák z Hustopeč, nar. 22. února 1815, vysv. 1840. Odešel do Dambořic, funkci faráře tam vykonával až do smrti – 4. prosince 1894. 

        20b. Jindřich Pálka (říjen 1857 – srpen 1858) – kaplan, novokněz (vysv. 1857), zmíněn v matrice. Později vojenský farář v Přemyšli.

    21. R. D. JAN MATERNA (1.3.1859 – 31.10.1863) – farář, rodák ze Slavkova u Brna, nar. 10. listopadu 1818, vysv. 1842 nebo 1845. Zemřel 3. května 1898 v Otnicích, byl pohřben na lanžhotském hřbitově.

V r. 1863 (roce Cyrilometodějského milénia), byla zvenčí vedle presbytáře (na severovýchodní straně u věže) postavena socha sv. Jana Nepomuckého, která stojí dodnes. Odešel do Želešic, odtamtud pak r. 1871 do Otnic a v letech 1881–1897 vykonával funkci děkana klobouckého.

        21a. + 22a. Michael Petružela (říjen 1859 – květen 1864) – kaplan, vysv. 1858, zmíněn v matrice. Později farář v Dobřínsku.

    22. R. D. JAN HÖNIGSBERGER (1.11.1863 – † 22.5.1875) – farář, rodák z Třebíče, celým jménem Jan Křtitel Hönigsberger, nar. 15. června 1797, vysv. 1821. Od r. 1838 působil jako farář v Bohuslavicích u Kyjova. 

V září 1866 v obci řádila cholera. Zemřel na ochrnutí plic, pohřben na dnešním hřbitově.

        22b. Albert Vojtěch Vodička (srpen 1864 – květen 1866) – kaplan, rodák z Plumlova, nar. r. 1838, vysv. 1864 (novokněz). V letech 1879–1889 farář v Želeticích (u Kyjova). Odtamtud odešel do Milonic. Podle archivu sloužil do r. 1912.

       22c. Vilém Procházka (leden 1868 – září 1869) – kaplan, vysv. 1865, zmíněn v matrice. Později farář v Rudě.

        22a. Josef Svoboda (listopad 1870 – prosinec 1871; září 1872 – listopad 1875) – kooperátor a administrátor, zmíněn v matrice. Po odchodu kaplan v Moravské Nové Vsi (srpen 1877–srpen 1879).

    23. A. R. D. DOMINIK GOTTWALD (1.11.1875 – † 22.6.1904) – farář a v průběhu svého působení v Lanžhotě i děkan (tehdy ještě podivínský), rodák z Křenovic, nar. 31. července 1829, vysv. 1852/1853. 

Kostel byl téměř kompletně přestavěn, zůstal jen presbytář, sakristie a věž; nový kostel byl bohatší o boční lodě, vybudován v neoklasicistním eklektickém stylu podle návrhů dvorního lichtenštejnského architekta Karla Weinbrennera. Při té příležitosti byly také pořízeny nové varhany z dílny varhanáře Braunera z Uničova (rok výroby 1893, gen. oprava 2018–2019). 

V 2. pol. 90. let 19. stol. byl v Lanžhotě založen Katolický politický spolek (zamýšlený snad jako určitá konzervativní protiváha vůči pokrokářské Besedě (sociálnědemokratický a liberální spolek)). Kolem r. 1900 se dle pramenů začal Lanžhot registrovat jako městys (měl kolem 3 000 obyvatel). Farář Gottwald zemřel na chronický zánět ledvin a byl pohřben na dnešním hřbitově.

         23a. František Fojtík (listopad 1875 – březen 1876) – kaplan, novokněz (vysv. 1875), zmíněn v matrice. Později farář v Ivani.

         23b. Alois Jedlička (září 1886 – leden 1895) – dlouholetý kooperátor a významný pomocník faráře Gottwalda. Zmíněn v matrice.

         23c. Ignác Gibala (únor 1895 – prosinec 1897) – kaplan, vysv. 1887, zmíněn v matrice. Před příchodem do Lanžhota působil jako kaplan
v Břeclavi. Později farář v Ochozu u Brna.  

         23d. Eduard Sobotka (prosinec 1897 – 18.3.1899) – kaplan, odešel do Hartvíkovic, později farář v Dobřínsku.

         23e. + 24a. Josef Josefovský (březen 1899 – říjen 1904) – kaplan, rodák z Bruntálu, nar. 26. února 1876, vysv. 31. července 1898, od února do června 1904 administrátor. Později farář
v Nevojicích (dnes far. Bučovice).

    24. R. D. ANTONÍN ŠTOURAČ (26.5.1904 – 30.6.1934) – rodák ze Stříteže (far. Rožná n/Pern), nar. 9. dubna 1867, vysv. 1893/1894, přišel
z kaplanské služby v Břeclavi. 

Krátce po jeho příchodu byl vyměněn Hlavní kříž na hřbitově (dřevěný) za nový kamenný od neznámého břeclavského sochaře; ten byl požehnán 21. května 1905. V březnu 1912 se uskutečnily 1. doložené Lidové misie. V r. 1913 bylo v Lanžhotě, Dolních Bojanovicích a Hartvíkovicích evidováno několik vloupání a vykrádání kostelů. R. 1916 nechala lanžhotská výměnkářka Anežka Kyclová na vlastní náklady postavit vedle kostela sochu sv. Anny. Odešel na důchod do Brankovic, kde také 25. ledna 1944 zemřel.

         24b. František Špička (11.11.1904 – 22.1.1908) – kaplan, rodák z Dalečína, celým jménem František Serafín Špička, nar. 28. září 1873, vysv. 26. července 1897. Odešel do Dražovic, kde byl po odchodu faráře Antonína Cyrila Stojana administrátorem. 

         24c. ThDr. František Švábeník (7.2.1908 – únor 1910) – kaplan a katecheta, rodák z Višňové (okr. Příbram), nar. 3. září 1884, vysv. 1907, později Mons. a profesor náboženství v Brně.

         24d. Karel Kočvara (březen 1910 – 31.8.1912) – kaplan, rodák z Valchoře u Boskovic, nar. 19. srpna 1871, vysv. 1896, odešel jako farář do Strážku (do r. 1931), v letech 1931–1935 byl radním biskupské konzistoře v Brně, v letech 1935–1955 farářem v Měníně. Na důchod odešel do Citonic, kde 4. února 1963 zemřel.

         24e. Alois Štourač (15.9.1912 – 17.9.1922) – kaplan, rodák ze Stříteže. Bratr faráře Antonína přišel na hody 1912 a odešel na hody 1922 do Brankovic (už do farářské služby). Vysv. 1902, v letech 1919 a 1922 krátce také administrátor. 

         24f. Josef Otruba (1919 – 15.3.1922) – výpomocný kaplan, vysv. 1909, později farář v Běhařovicích.

         24g. Bedřich Matějka (květen – září 1922) – kaplan, vysv. 1915, hned po hodech 1922 odešel do Pohořelic, později kooperátor ve Slavonicích (1925), zemřel 7. října 1962.

         24h. Vojtěch Koudelka (duben 1923 – 25.9.1924) – kaplan a krátce také administrátor, vysv. 1910, v letech 1910 a 1911 kaplan v Křižanovicích, přišel z Tvrdonic, odešel do Dlouhé Lhoty, poté byl farářem ve Zbýšově, a to až do smrti (1925–1958). Zemřel 27. září 1958 v působišti.

         24i. ThDr. Josef Jančík (září 1924 – 8.9.1925) – od nástupu do května 1925 administrátor, profesor teologie, rodák z Rozstání u Olomouce (nar. 7. března 1900), vysv. 1923. Odešel na Brno-Petrov, později hlavní kazatel při lidových misiích v r. 1947. Dále byl v letech 1937–1945 profesorem katolické morálky v brněnském semináři, 1946–1949 jeho prorektorem, 1950–1968 soudcem Diecézního církevního soudu v Brně. Zemřel 3. prosince 1968 v Brodku u Prostějova.

         24j. Antonín Vala (5.9.1925 – prosinec 1927) – kaplan, přišel z Chlumu u Třebíče, vysv. 1918. Dle dochovaných informací se během Vánoc 1927 údajně ztratil. 

         24k. Antonín Jaroš (květen 1928 – únor 1930) – kaplan, vysv. 1926. V r. 1929 krátce také administrátor.

         24l. Josef Melichar (2.2.1930 – listopad 1933) – kaplan, rodák z Ostrova nad Oslavou, nar. 24. října 1903, vysv. 1928. Od února do září 1933 farní vikář, odešel do Budkova, od r. 1937 farář v Radostíně a svého času děkan velkomeziříčský. Zemřel 23. září 1974.

         24m. Josef Hlaváč (červenec 1932 – září 1933) – kaplan, rodák z Velkého Meziříčí, nar. 8. února 1905, vysv. 5. července 1928, zmíněn v matrice. Přišel z Velkých Bílovic, kde působil od r. 1929. Později farář v Kostelní Myslové, v letech 1952–1963 farář v Třešti u Jihlavy. Zemřel 1. září 1964 v Brně.

         24n. Konrád Steffel (prosinec 1933 – květen 1934) – kaplan, rodák z Jihlavy, nar. 29. září 1906, vysv. 5. července 1930, přišel z kaplanské služby v Břeclavi. Odešel do Hodonína, v letech 1938–1959 farář v Lednici, 1960–1963 administrátor v Litobratřicích, r. 1963 navíc excurrendo adm. Jiřic, poté až do r. 1994 farář v Beneticích, 1986–1991 navíc exc. adm. Chlumu u Třebíče a svého času děkan třebíčský. Zemřel 2. března 1999 na faře v Beneticích, kde zůstal na odpočinku.

25. R. D. ANTONÍN FIALA (1.7. – 30.11.1934) – rodák ze Synalova (far. Lomnice u Blanska), nar. 3. června 1904, vysv. 1928, jeho první kaplanské působiště byla farnost Brno-Komín (1928–1932), zde dočasný administrátor, v letech 1961–1972 farář v Domamili a excurrendo administrátor Martínkova. Zemřel 28. srpna 1976.

    26. R. D. JOSEF HÜBNER (1.9.1934 – 15.1.1952) – administrátor a farář, rodák ze Staroviček, nar. 16. března 1903, vysv. 1929. Zemřel 14. dubna 1990 v Křepicích.

Byl nuceně přeložen (na nátlak komunistů). Za jeho působení byly v prosinci 1936 (kdy bylo narychlo opraveno a obnoveno nejzbytnější zázemí fary) a na přelomu dubna a května 1947 (po válce) uskutečněny Lidové misie. Z r. 1947 zůstal jako památka dřevěný kříž u hlavního vchodu
do kostela, restaurovaný za působení p. faráře Pavla Römera. Když odcházel, vzal s sebou farní kroniku (už několikátý opis od r. 1688), aby se prý "nedostala do nesprávných rokou". Odešel na dva roky do Brna-Králova Pole, odtamtud r. 1954 do Křepic, kde byl od r. 1962 ponechán
na důchodu. Pozůstalí kroniku po jeho skonu v r. 1990 farnosti vrátili.

         26a. Jaroslav Krejčíř (říjen 1939 – 28. srpna 1947) – kaplan, nar. 25. června 1913, čerstvě vysvěcený novokněz (5. července 1939). Po odchodu z Lanžhota působil v Blansku a Šaraticích, od r. 1953 až do své smrti v r. 1989 byl farářem ve Starči (okres Třebíč).

                

         26b. Robert Sára (1.9.1947 – 4.9.1948) – novokněz (vysv. 5. července 1947), přeložen do Třebíče, později také kooperátor v Osové Bítýšce.

         26c. Josef Kotulan (srpen 1948 – 31.1.1950) – nar. 16.7.1921 v Bedřichovích u Šlapanic, vysv. 5. července 1947, dodnes poslední lanžhotský kaplan, uprchl do Rakouska před StB a působil v salcburské diecézi. V letech 1951–1958 byl misionářem, 1963–2003 farářem ve Schwendtu. V r. 2003 odešel do důchodu, žil v Německu a zemřel r. 2009 v Altöttingu (Bavorsko, SRN). 

                  

   

   27. R. D. FRANTIŠEK KVASNIČKA ML. (16.1.1952 – 30.4.1960) – rodák ze Staré Říše, nar. 20. března 1917, v letech 1944–1946 farář ve Veverské Bítýšce, 1947–1948 vikář v Mikulově, 1949–1952 administrátor v Jiřicích a excurrendo administrátor Trstěnic.

Musel se potýkat se značnou arogancí komunistického režimu a hlásit dopředu veškeré veřejné akce a průvody, kteréžto nebyly vždy povoleny. Zasloužil se o zhotovení lanžhotského dřevěného betléma, který vyřezal Metoděj Florian (také ze Staré Říše), a který se používá dodnes. Odešel do Blížkovic, kde působil až do r. 2001 a vykonával funkci děkana, od r. 1962 byl navíc také excurrendo administrátorem Častohostic. Zemřel 29. prosince 2006 v domově pro kněze-seniory na Moravci. 

 

    

 

 

 

 

28. R. D. RNDr. METODĚJ SLÁMA (1.5. – 30.9.1960) – rodák z Velkého Újezdu, nar. 13. září 1911 v Černé Hoře u Blanska, v letech 1945–1949 administrátor v Korolupech a Lubnici, 1949–1960 farář v Židlochovicích a excurrendo administrátor Nosislavi a Hrušovan u Brna, zde dočasný administrátor. 

Byl velmi oblíbený u dětí. Přeložen do Dolních a Horních Věstonic a Perné. 

 

 

    

 

 

 

29. R. D. FRANTIŠEK STREIT (1.10.1960 – † 17.5.1968) – administrátor, rodák z Brna (far. u sv. Tomáše) nar. 5. října 1917, vysv. 1942, pohřben na lanžhotském hřbitově. Před příchodem do Lanžhota byl v letech 1947–1948 a 1949–1955 kooperátorem, poté 1955–1959 administrátorem ve Znojmě u sv. Mikuláše, v letech 1958 a 1959 byl navíc excurrendo administrátorem u sv. Kříže. V letech 1948 a 1949 byl vězněn přes půl roku, znovu pak 1959–1960 čtyři měsíce za maření státního dozoru nad církvemi. Byl aktivním kuřákem.

    

    30. R. D. Mons. JOSEF VALERIÁN (20.5.1968 – 11.5.1976) – rodák ze Zborovic, nar. 15. března 1925, vysv. 5. července 1949. Byl přeložen na Moravec (jako farář zde působil aý do května 2015), zemřel 27. března 2016 v nemocnici v Novém Městě na Moravě. 

Působil v letech 1949–1951 jako kaplan v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde se stal součástí tzv. babického procesu, v letech 1951–1956 byl nejprve 2 roky internován v Želivě, poté 3 roky strávil na PTP v Komárnu. Po 1. návratu do kněžské služby byl nejprve kaplanem v Ořechově, počátkem 60. let pak v Jihlavě a Tišnově. V lednu 1963 byl za podvratnou protistátní činnost opět internován a propuštěn na jaře r. 1968. V Lanžhotě významný a oblíbený administrátor – dodnes vzpomínaný, učinil ve farnosti zásadní opravy a změny: elektrifikace kostela, v presbytáři byl položen mramor (který je zde dodnes), hlavní oltář byl posunut od zdi, kvůli změně liturgie byl pořízen provizorní obětní oltář (který také slouží dodnes). 

Za jeho působení byl též kompletně nově vymalován kostel, starší bohaté ozdobné prvky nahradily jednoduché světlé, později přibyly podlužácké ornamenty na průčelí presbytáře. Za svou aktivitu a duchaplný přístup (vysoká návštěvnost bohoslužeb, časté a počtově velké brigády, vedení dětského kytarového sboru) se mezi farníky těšil velké podpoře a oblibě, nicméně u komunistů nikoli, takže i on se musel čas od času zapřít a přetrpět totalitní nátlak na jeho omezení. 

   

    31. R. D. KAREL HANDLÍŘ (12.5.1976 – † 15.9.1979) – administrátor, rodák z Klobouček (far. Bučovice), nar. 10. listopadu 1915, vysv. 5. července 1941 v Brně. 

Bratr kněze P. Jana Handlíře (1918–2005) po svém vysvěcení působil v Budišově u Třebíče, kde působil od r. 1941 jako kaplan a od r. 1945, po smrti faráře P. Augustina Kratochvíla, jako administrátor; poté r. 1947 odešel do Strážku. V Lanžhotě zemřel na Hody r. 1979 v nemocnici ve Valticích; pohřben v Bučovicích.

 

    32. R. D. Mgr. VLADIMÍR STEJSKAL (30.11.1979 – 27.7.2003) – rodák ze Šitbořic, nar. 9. října 1923, v letech 1966–1979 farář v Jaroslavicích. Odešel do Kuřimské Nové Vsi, byl rektorem kostela sv. Kunhuty (filiálního kostela farnosti Deblín). Zemřel 25. června 2006 v hospicu sv. Josefa v Rajhradě.  

Zde administrátor a později farář – téměř 24 let. V r. 1998 nechal na popud biskupství zamalovat ornamenty, což některým farníkům, zvláště pak autorce (Anna Švirgová), doslova zlomilo srdce. Mezi lidmi byl nicméně oblíbený a respektovaný. Byl bratrancem Mons. Josefa Stejskala (kterýžto působil v nedaleké Poštorné krátce r. 1949 jako kaplan). 

 

    33. (R. D.) Mgr. PAVEL HOLEŠÍNSKÝ (1.8.2003 – 31.7.2005) – administrátor, rodák z Mutěnic, nar. r. 1974. 

V době nástupu do Lanžhota mu bylo 29 let. Byla provedena rozsáhlá rekonstrukce fary. Ze zdravotních důvodů byl r. 2005 na vlastní žádost odvolán, odešel na necelé dva roky do Knínic u Boskovic a Protivanova (kněžskou službu tam vykonával do 12.4.2007) a po jeho zdejším dvouletém působení přišel nový kněz. Rozhodl se pro opuštění kněžství.

 

 

 

 

 

    34. R. D. Mgr. FRANTIŠEK PUTNA (1.8.2005 – 31.7.2011) – rodák z Moutnic, nar. 16. června 1959, vysv. 24. června 2000. Působil ve Vysočanech jako lokální kaplan, podřízen faráři ve Sloupu, odkud také do Lanžhota přišel. Odešel do Mutěnic; od září 2023 je farářem ve Velkých Pavlovicích. 

Když koncem března 2009 pronášel na právě sloužené mši svaté homilii, na faru se vloupal mnohonásobný a nechvalně známý zloděj neznámé totožnosti (předtím řádil např. v Podivíně či Moravské Nové Vsi), kde odcizil několik tisíc korun a dalekohled. Farář Putna nalezl jen vylomené dveře a odcizené zmíněné věci. Naštěstí tato událost nedopadla nijak více tragicky. 

Téhož roku odstartovala velkolepá oprava střechy kostela, která byla zakončena r. 2012 zpřístupněním věže – otevřením vyhlídky nad městem. Koncem jeho působení, konkrétně v únoru 2011, byly po 64 letech ve farnosti uspořádány Lidové misie.

 

    35. R. D. ThLic. JOSEF CHYBA (1.8.2011 – 6.8.2017) – nar. 26. ledna 1960, vysvěcen 28. června 1987, v letech 2000–2010 farář v Dubňanech, mezi roky 2010 a 2011 krátce v Telči, rodák z Brna. Současný děkan břeclavský (od 1. srpna 2014). 

Za jeho působení se hlavně dotáhla do konce oprava střechy a zpřístupnění vyhlídky z věže, šetřilo se a plánovala generální oprava varhan. V období 2017–2020 působil jako farář v Břeclavi, od srpna 2020 je farářem ve Velkých Bílovicích a excurrendo administrátor farnosti Zaječí.

 

    36. R. D. Mgr. PAVEL RÖMER (7.8.2017 – 31.12.2021) – rodák z Rajhradu; nar. 15. ledna 1976, vysv. 24. června 2006. Jako kaplan vystřídal Tišnov, Hustopeče, Bobrovou a Zvoli na Vysočině, přišel z Ivančic (2012–2017). 

Přes dva roky farář; poté do konce roku 2021 administrátor excurrendo in materialibus. Za jeho působení se ve farnosti začal pořádat Farní den (koncem června, dnes koncem srpna), z vlastní inciativy otce Römra pak v r. 2018 také Filmový klub na faře. 

Největší událostí jeho působení v Lanžhotě však byla již za otce Chyby připravovaná Generální oprava varhan, nakonec proběhnuvší mezi dubnem 2018 až březnem 2019. Varhany byly varhanářem Tomášem Jeřábkem se spolupracovníky kompletně rozebrány, odvezeny, vyčištěny, zbaveny červotoče, v rámci možností naladěny a opět sestaveny na původní místo. Za tuto opravu farnost zaplatila 550 000 Kč, požehnání pomocným biskupem Mons. Pavlem Konzbulem proběhlo 3. března 2019, kdy se také uskutečnil koncert odehraný Petrem Kolářem na právě opravené varhany. Dnes jsou varhany sice opravené, ale stále značně závadné. 

V lednu 2020 otec Römer odešel do Velkých Bílovic jako dočasná náhrada za náhle zesnulého otce R. D. Mgr. Libora Salčáka, který tam působil přes 22 let. V srpnu 2020 byl ustanoven farářem a pověřen vězeňskou duchovní službou v Břeclavi, kde působí dodnes. Od ledna 2024 je navíc excurrendo administátorem v Břeclavi-Poštorné.

 

    37. R. D. Mgr. ROBERT PRODĚLAL (od 13. ledna 2020) – administrátor excurrendo in spiritualibus (13.1.2020 – 31.12.2021) a administrátor excurrendo (od 1. ledna 2022); farář v Tvrdonicích, vysv. 27. června 2009, rodák z Jihlavy, nar. 19. ledna 1975. Do Tvrdonic přišel z Pavlic (kde byl v letech 2011–2016 farářem a v r. 2016 cca půl roku místoděkanem děkanství znojemského a vranovského).

Za jeho působení byla na neobsazené lanžhotské faře v r. 2022 ubytována, nedlouho po napadení Ukrajiny Ruskem, ukrajinská rodina. Dne 20. prosince 2022 byly dvoje dveře ze dvora fary poničeny zlodějem, avšak díky bystrému zásahu jednoho z chlapců Ukrajinců větší škody farnost neutrpěla. 

Pod dohledem a za přispění spolupracovnic lidové malérečky Marie Švirgové se v r. 2022 na část průčelí presbytáře vrátil výše zmíněný tradiční podlužácký ornament, opět v motivu srdcí. V současnosti působí ve farnosti 3 varhaníci, což je historicky 2. nejvyšší počet.

V prosinci 2023 se pak na volnou lanžhotskou faru nastěhovali kněží-senioři, otcové Karel Janoušek a Gejza Veselý.

 

 

   37a. Mons. Dr. Karel Janoušek (od 1. ledna 2024) – výpomocný kněz pro břeclavský děkanát, v Lanžhotě na důchodu, nar. 27. října 1947, vysv. 5. července 1968 v Ellwangenu. Rodák z Moutnic přišel krátce před Vánoci 2023 z Valtic, kde působil jako farář od srpna 2011. V letech 1995–1998 rektor papežské koleje Nepomucenum.

     37b. Mons. ThLic. Gejza Veselý (od 1. ledna 2024) – výpomocný kněz pro břeclavský děkanát, v Lanžhotě na důchodu, nar. 1. května 1941, vysv. 14. září 1987 v Římě. Rodák z Bučan na Slovensku přišel krátce před Vánoci 2023 z Valtic, kde působil jako farní vikář od srpna 2011. V letech 1995–2000 vicerektor papežské koleje Nepomucenum. 

 

-----------------------------------------------------------------------------------------

Ve farnosti tak od její obnovy v r. 1612 působilo 92 kněží a 3 jáhni.

 

 

 

KNĚŽÍ, ŘEHOLNÍCI A ŘEHOLNICE POCHÁZEJÍCÍ Z FARNOSTI LANŽHOT: 

Většina zesnulých je pohřbena na současném lanžhotském hřbitově.

    R. D. Vincenc Dopral (Doležal) (* 25.3.1787, vysv. 1811, † 4.1.1814) – byl kaplanem v Dačicích.           

    R. D. Jan Bartoš (* 1861, vysv. 1886?, † 1922)

    ThDr. Pavel Hodonský (* 3.1.1879, vysv. 1904, † 11.5.1938) 

    R. D. František Beneš (* 1.12.1892, vysv. 1917, † 2.12.1963) – působil jako farář v Horních Kounicích (1938–1944), v letech 1944–1960 farář
v Moravské Nové Vsi, poté až do své smrti farář v Želešicích. Vedle kněžství také slovutný sbormistr a varhaník s absolutním hudebním sluchem.

    R. D. Pavel Tureček (* 28.5.1902, vysv. ?, † 18.4.1979 v Sedlčanech u Prahy)

 

    R. D. Pavel Bartoš (* 17.5.1911, vysv. 5.7.1935, † 16.12.1973 v Brně) – v letech 1936–1938 administrátor ve Střížově, v letech 1947–1973 farář v Krhově.        

             

  

   

      

    

    R. D. Zachariáš Bohuslav Tuček OFMCap (* 14.12.1914, kapuc. noviciát 1932, věč. sliby 4.10.1936, vysv. 1939, † 1.11.2001 v Praze-Břevnově, pohřben tam)

 

 

    

    R. D. Antonín Uher (* 31.3.1915, vysv. 1940, † 3.9.1987) – v letech 1954–1963 farář v Kuřimi, 1963–1966 administrátor u sv. Augustina v Brně, 1967–1973 administrátor ve Znojmě-Louce a excurrendo administrátor farnosti Dyje, od r. 1973 až (pravděpodobně) do smrti farář v Mrákotíně.

    R. D. Jiří Čekal (* 4.10.1947, vysv. 5.7.1975 v Brně) – kaplanská služba: Pozořice (1975–1976), Brno-sv. Janové (1976–1977), Brno-Husovice (1977–1978), Žďár nad Sázavou-sv. Prokop (1978–1980). Vikář: Brno-Petrov (1980–1983). Farářská služba: Brno-Žebětín (1983–1992), Mutěnice (1992–2007), Ratíškovice (od 30.11.2007).

    (R. D.) Mgr. Miroslav Prajka (* 10.6.1985, vysv. 9.9.2011 v Lanžhotě, knězem v letech 2011–2014, jeho posledním působištěm byl Budišov u Třebíče)     

 

     Klotilda Anna Gálová (* 19.2.1900, novic. 1923, † 5.11.1978, pohřbena v Bílé Vodě)

     Jana Bosco Eliška Čapková (* 24.11.1968, věč. sliby 27.7.2003, půs. v Kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Městě Albrechticích)

 

 

Pozn.: Obrázky a informace jsou čerpány z farních kronik, vydání Městského zpravodaje Lanžhot od r. 2006 do současnosti, z webových stránek jiných farností či ze sociálních sítí, z Wikipedie, případně článků periodik, z hrobů lanžhotského hřbitova, hlavně pak také z diecézních archivů https://archiv.biskupstvi.cz/vyhledavani-inventare/?pojem=lan%C5%BEhot&hledej=Hledej/ a https://www.mza.cz/actapublica/matrika/hledani včetně knih "LANŽHOT - příroda a dějiny (TEPS PRAHA 1983)", "Vlastivěda moravská – břeclavský okres (Musejní spolek 1911) a soukromé publikace R. D. Aloise Mikysky "Galerie kněží brněnské diecéze – děkanátu Břeclav," jež byla v 70. letech 20. století sestavena pro vnitřní potřeby farnosti Lanžhot. Užito bylo i Katalogů brněnské diecéze – neproměnné části (2007) a proměnné části (2019).

 

 

VÍTEJTE NA OFICIÁLNÍCH STRÁNKÁCH ŘKF LANŽHOT V DĚKANÁTU BŘECLAV
S FARNÍM KOSTELEM POVÝŠENÍ SV. KŘÍŽE.

AKTUALITY

DALŠÍ INFORMACE TAKÉ NA

www.farnosttvrdonice.cz