Kněží, kteří působili v Lanžhotě

Český kronikář Kosmas ve své kronice zmiňuje, že už v 11. století, kolem r. 1030, úřadoval i v nedalekém Podivíně kněz jménem Vracen,
údajný biskup moravsko-panonské diecéze, a tedy "nástupce na stolci sv. Metoděje" na Velehradě.

V půli 12. století n. l. patřil Lanžhot (resp. Starý Lanžhot, tehdy ještě Strážovice, dnes nacházející se na Kyjovsku) pod arcijáhenský kostel v Břeclavi. Lze tedy usuzovat, že náboženský život zde určitým způsobem fungoval už tehdy. O strážovickém románském kostelíku se zmiňuje i Jindřich Zdík ve své listině z r. 1131. Během 50. let 13. stol. vlivem jednak špatných přírodních podmínek (záplavy) a jednak nejisté mezinárodní politické situace většina obyvatelstva odešla do oblasti Kyjovska a Strážovice v lokalitě Starého Lanžhota postupně zanikly.

Náhradou vzniklo nedaleko opuštěné vsi opevnění nazvané Súhrady, a to jako pojistka proti útočným Rakušanům, Uhrům, ale i Turkům nebo Tatarům. Když do svých rukou od Karla IV. přebral jeho příbuzný Jošt mýtné právo na Moravě, nechal v 70. letech 14. století vybudovat blízko v té době již zchátralého opevnění ves, která se brzy rozrostla v městečko. Nové sídlo dostalo německý název Landshut, ovšem místní obyvatelé si jej počeštili na Lanžhot a lokalitě někdejších Strážovic pak připadl název Starý Lanžhot. Stejně jako strážovičtí, i Lanžhotčané měli za úkol střežit zemské hranice (rakouské i uherské) a pomáhat s výběrem mýta, a to na nově zbudovaném mostu přes řeku Moravu, tvořící přirozenou hranici země moravské a tehdejších Uher. 

Lanžhot se rychle rozrůstal a už kolem roku první doložené písemné zmínky (1384) měl přibližně 75 domů. Co se týče náboženského života, na Moravě v té době legálně sídlili příslušníci různých církví a nejinak tak tomu bylo i v Lanžhotě.

Podle různých historických pramenů se v Lanžhotě jednoznačně nacházela římskokatolická lokálie nebo farnost už od jeho založení počátkem 70. let 14. století.
Z r. 1373 ostatně pochází informace o farní škole a kostele. Dále však nejsou dochovány jakékoli informace o katolické duchovní správě, a to až do r. 1550, kdy byl na současném místě vybudován gotický kostelík i se hřbitovem. 7. května 1605 byl však vpádem uherských povstalců pod vedením bohatého šlechtického magnáta Štěpána Bočkaje úplně zničen. 

Z r. 1520 pochází nejstarší dochovaný urbář pro Lanžhot a Tvrdonice. 

Podle některých zpráv měla římskokatolická farnost v Lanžhotě zaniknout někdy v průběhu 16. století (zřejmě však až po r. 1550) a je možné, že místo ní zde fungoval evangelický sbor. Ostatně r. 1597 se připomíná českobratrská evangelická škola a tento sbor pod vedením pastora jménem JAN SCHLEEFISCH (* 1555 Hadravice v Uhrách, ordinován 1580, Nitra). 

KNĚŽSKÁ KRONIKA

    1. A. R. D. ŠTĚPÁN BUČIČ (1612 / 1613 – † 5.3.1658) – rodák z Kerstensteinu v Uhrách, nar. roku 1587/1588. Vysv. zřejmě 22. prosince 1610, zemřel v Lanžhotě 5. března 1658 ve věku 70 let. Jeho katoličtí předchůdci nejsou známi, proto mu přísluší pořadové číslo 1. Strávil zde v podstatě celý kněžský život.

První historicky doložený katolický farář v Lanžhotě zde byl dosazen v roce 1612 majitelem panství Karlem z Lichtenštejna, aby převedl na katolickou víru jinověrce a obnovil činnost římskokatolické církve v obci. Podle historických pramenů v Lanžhotě ještě r. 1616 nebyl kostel a bohoslužby se musely konat na různých světských místech. Farář navíc ani neměl kde bydlet, neboť za nájezdů fara lehla popelem. 

Další pohromy se dočkal Lanžhot 20. září 1619 – opět vyhořel. Stalo se tak po rebelii majitele břeclavského panství Ladislava Velena ze Žerotína, císař proti němu vyslal vojsko vedené gen. Dampierem, který se o den dříve, 19. září 1619, zmocnil břeclavského zámku. Stará i Nová Břeclav rovněž lehly popelem.

Kníže Karel významně dopomohl k znovupostavení kostela. Od jinověrců by farář desátky na své živobytí těžko vybral, a proto se dohodlo, že tyto povinné desátky bude vybírat kníže. Namísto nich dával knězi 40 zlatých ročně. Po náboženské stránce zde měl farář Bučič co dělat, poněvadž ke katolické víře se přihlásila jen menšina obyvatelstva (ostatní byli buď utrakvisté, luteráni, novokřtěnci nebo příslušníci Jednoty bratrské), tudíž minimálně počátky jeho působení měly dosti misijní charakter. V letech 1626–1628 navíc na Břeclavsku konali misie i jezuité, kteří tak i lanžhotskému faráři významně pomohli v rekatolizaci. 

Nový raně barokní kostel (více v Historie > Kostel) byl postaven na přelomu 10. a 20. let 17. století. Kostelní a špitální účty (dnes účetnictví) farnosti byly vedeny od r. 1629, další urbář je z r. 1644.

Na pamětní desce zvenčí severovýchodní strany kostela je v latině uvedeno, že za 47 let a 80 dní své kněžské služby (z toho přes 45 let v Lanžhotě) převedl na katolickou víru 123 kacířů (naposledy byla obnovena v 90. letech 19. stol.).

        Matriky vedeny od r. 1662.  

V r. 1663 na Moravu vpadli Turci ve spojení s Tatary, které Lanžhotčané po několikadenní bitvě u kostela porazili (což byl vzhledem k tomu, že byla většina obyvatelstva sešikována za hřbitovní zdí, kterou byl prostor hřbitova a kostel obehnán, docela zázrak). Tataři zde zanechali i lup jinde nakradený a táhli zpátky na Rus.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    2. R. D. MARTIN KORON (23.5.1667 – 3.6.1674) –  farář, rodák z blízkých Kútů (tehdy v Horních Uhrách, dnes na Slovensku), byl vysvěcen 26. května 1640 v Trnavě (tehdy v diecézi ostřihomské). Před službou v Lanžhotě působil ve Štefanově (okr. Senica), jako farář je tam uváděn r. 1647, r. 1657 pak měl býti farářem v Hradišti pod Vrátnom (stejný okres). Jeho další osud je neznámý (pozn.: měl jmenovce, vysvěceného v r. 1698).

Z r. 1672 pak pochází v matrice, která se následně ztratila, dochovaný záznam o vzhledu a vybavení tehdejšího lanžhotského kostela. V tomtéž roce se uskutečnila také pravděpodobně první zaznamenaná děkanská vizitace v Lanžhotě, jednalo se o návštěvu strážnického děkana. V květnu 1674 farář Koron dobrovolně rezignoval na funkci faráře a odešel. Po jeho odchodu se stal, kvůli chudobě lanžhotské farnosti, úřad faráře zde na dalších cca 11 let jakýmsi "dočasným odkladištěm" kněží, odkud po relativně krátké době od dosazení odešli 4 kněží za sebou.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    3. R. D. JAN FRANTIŠEK KIRCHNER (4.6.1674 – 10.1.1677) – farář, rodák z Olomouce, nar. 1650/1651. Byl příbuzným kněze Daniela Ferdinanda Kirchnera. Po odchodu z Lanžhota působil jako farář v Blatnici pod sv. Antonínkem (1677–1679), následně se stal farářem ve Veselí nad Moravou a děkanem veselského děkanátu. Zemřel 13. března 1694 ve Veselí, a to ve věku 43 let. Byl pohřben ve veselském farním kostele sv. andělů strážných.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    4. R. D. JIŘÍ ALEXANDR HALÁMEK (21.1.1677 – 25.9.1678) – administrátor, rodák z Vizovic, odešel do Vlčnova (kde nahradil svého bratra Václava, jenž tam působil od r. 1666 a odešel do Uherského Brodu jako děkan). Zemřel 12. března 1683 ve Vlčnově.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    5. R. D. JAN FRANTIŠEK ŠTYVAR (3.11.1678 – 20.9.1679) – farář, rodák z Příboru, vysv. 1661, bratr kněze Jiřího Václava Štyvara. Některé zdroje uvádějí, že se významně zasloužil o vzdělání lanžhotské mládeže. V letech 1661–1666 byl farářem v Rousínovci (tehdy Starém Rousínově), poté do r. 1669 ve Slavkově u Brna (tam jej nahradil jeho zmíněný bratr). Z Lanžhota odešel do Nivnice. V době uherských nájezdů pod vedením rebelujícího sedmihradského knížete Imricha Tökölyho uprchl ze své nivnické farnosti do Uherského Brodu; ovšem málo mu to bylo platné, neboť i tam ho Uhři našli a dne 14. července 1683 zavraždili.

Autor knihy "Řebřík rajský" (vyšla taktéž v r. 1661 v Olomouci, patrně u nakladatele Víta Jindřicha Ettela, č. knihopisu K16010a). Spolu s ním kuruci onoho 14. července 1683 v Uherském Brodě zamordovali též děkana Václava Ferdinanda Halámka, t.č. faráře v Uherském Brodě; dále Martina Vavrockého, t.č. faráře ve Vlachovicích; a když 14. března 1684 napadli Tökölyovci Vlčnov, náročné chvíle při pustošení vsi (včetně pravděpodobného mučení) si zažil i tehdejší tamější farář Matěj Svoboda. Ač Řehoř Wolný uvádí, že byl zabit, záznamy v matrice farnosti Hluk svědčí o tom, že tomu tak nebylo.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    6. R. D. JAN ZUBÍK (25.9.1679 – 20.3.1681) – farář, rodák ze Bzence. Přišel z kaplanské služby v Uherském Hradišti. Přeložen do Blatnice pod sv. Ant., kde působil do června 1694. 

Za jeho působení v r. 1680 zasáhl Lanžhot mor (podle zpráv z Podivína a okolí).

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    7. R. D. JAN ADALBERT NĚMECKÝ (21.3.1681 – † 1685) – farář, zemřel v Lanžhotě.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    8. R. D. MICHAEL ŠVAGERKA (21.5.1685 – 28.7.1694) – farář, rodák z Dolních Bojanovic. Za jeho působení bylo r. 1688 započato s vedením pamětní farní knihy.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    9. A. R. D. JAN IGNÁC SEČKÁŘ, prot. ap. (29.7.1694 – † 10.4.1711) – apoštolský protonotář a farář, rodák z Moravské Nové Vsi, nar. r. 1668/1669. Před příchodem do Lanžhota byl kaplanem v rodné Nové Vsi. Zemřel zaopatřen v Lanžhotě dne 10. dubna 1711 ve věku 42 let, o den později byl pochován v tehdejším kostele, a to vedle oltáře sv. Anny. 

Brzy po svém příchodu měl problémy s vrchností, které vadilo, že si farář Sečkář libovolně mění a vybírá kostelníky, aniž by o tom informoval nebo se poradil, a že tito kostelníci často dluží robotu. Dále si rabensburský hejtman stěžoval olomoucké konzistoři, že farář nemá v pořádku kostelní a špitální účty. Spory zašly nakonec až do té míry, že kostelníci byli Lanžhotu odebráni a neměl, tudíž, kdo zvonit. To se znelíbilo farníkům. Farář tvrdil, že vším je vinen hejtman Jan Kašpar Willinger. Kvůli mnoha svým sporům si často poštval proti sobě i lid. V říjnu 1695 je evidována vizitace farnosti Václavem Leopoldem Gothfriedem Violou, děkanem ve Veselí nad Moravou (Kirchnerův nástupce, kontrola farního účetnictví).

Dne 18. března 1707 vpadli do Lanžhota kurucové – Rákósziovci, pod vedením Františka II. Rákósziho. Farář Sečkář naštěstí stihl nejdůležitější a nejcennější vybavení kostela včas ukrýt na rabensburský zámek. Rákósziovci vyplenili obec, zapálili a vyplenili faru a mučením přinutili faráře vyzradit úkryt lanžhotských radních. Vedle toho také stáli za zmizením matriky vedené od r. 1685. Poškodili také samotný kostel, zničili např. dosavadní varhany, při požáru (založeném Uhry) shořel také trámový strop. Po těchto událostech byla fara i kostel značně poničeny, Lanžhotčané však nejevili velký zájem neoblíbenému faráři pomoci v bídné životní situaci. Nicméně nejnezbytnější zázemí fary bylo opraveno v následujícím roce. Farář za to musel vlastním farníkům zaplatit 32 zlatých a 45 krejcarů. 

V r. 1709 byly nejnutnější opravy fary (vč. např. slámové střechy) dotaženy do konce, nicméně přišla v debatu otázka, kdo opravy zaplatí. Lanžhotší farníci velmi podle obelhali faráře, když mu sdělili, že obnovu bude hradit hejtmanství. Když se pak totiž Sečkář na hejtmanském úřadě ptal na příslib financí, tamější úředníci neměli tucha, o čem mluví. Farníci si nerozumně naběhli, úhrada nákladů jim byla nakonec připsána na dluh. K 9. říjnu 1710 je evidována v Lanžhotě 2. děkanská vizitace veselského děkana Violy, při níž si farář stěžoval na bídný stav farnosti, zejména morální. 

    9a. R. D. Accursius Adler (11.4. – 31.5.1711) – valtický františkán, administrátor ad interim po Sečkářově úmrtí.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    10. A. R. D. ONDŘEJ ANTONÍN VANÍČEK (1.6.1711 – † 8.9.1719) – významný farář, rodák z Vedrovic, nar. r. 1673/1674. Zemřel v Lanžhotě na svátek Narození Panny Marie 8. září 1719 ve věku 45 let.

Za jeho působení vypomáhali ve farnosti také řádoví a sekulární františkáni (někteří působili zvláště ve Valticích). Uspěl se svou snahou obnovit poničený kostel, od knížete Antonína Floriána z Lichtenštejna dostal všechen stavební materiál a r. 1716 se začalo s obnovou. 

V kostele nechal nahradit dřevený strop klenbou a v zadní části kostela vybudovat kruchtu (kúr, chorus). Pořídil do kostela 24 dřevěných lavic (kteréžto nejsou totožny se současnými 11 páry) a nové varhany (za cenu 100 zlatých, uhrazené zčásti patronem, zčásti zbožnými farníky). R. 1717 opět evidován uherský útok na faru, kterou vypálili a zbořili. Následně byla obnovena.

       10a. Pavel Nečas (13.5.1712 – 13.8.1713) – jáhen a následně první známý lanžhotský kaplan, rodák z Bohutic, nar. 13. ledna 1683.

       10b. Maxmilián Nepomuk Wagner (13.8.1713 – 28.3.1714) – jáhen, rodák z Uherského Ostrohu, nar. 31. března 1689. Ve studiu se propracoval až k titulu licenciáta teologie (ThLic.), později (1720) vstoupil do premonstrátského řádu a přijal řeholní jméno Mauricius. 

       10c. František Jiří Leopold Langforth (24.1. – 25.6.1716) – jáhen, rodák z Moravské Ostravy, nar. 24. března 1692. Odešel do Uherčic, jako kurát tam působil do r. 1720. Později byl farářem u sv. Martina v Třebíči (1727–1746). Zemřel 28. dubna 1746 v působišti, ve věku 54 let.

       10d. Jan Ozval (Osvald) (17.7. – 16.10.1719) – kaplan. Byl možná přidělen jako výpomoc nemocnému faráři a jeho služba přišla farnosti velmi vhod v době, kdy farář Vaníček zemřel. Sám pak předal farnost administrátorovi Konečnému.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    11. A. R. D. MATYÁŠ ANTONÍN KONEČNÝ (13.10.1719 – 14.7.1720) – dočasný administrátor, rodák z Hatě ve Slezsku, nar. 14. února 1686. Od r. 1715 byl kaplan v Uherském Ostrohu, odkud také do Lanžhota v říjnu 1719 přišel. Zemřel 3. června 1726 v Moravské Nové Vsi, ve věku 40 let.

Po třičtvrtěročním působení odešel do Moravské Nové Vsi a po 2 roky byl též administrátorem lokálie v Mikulčicích. 

          11a. Dominik Drer (Dürer) (22.4. – 14.7.1720) – valtický františkán, v době stěhování řádného administrátora Konečného vykonával de facto funkci administrátora on.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    12. A. R. D. JOSEF ANTONÍN KUCHYŇKA (15.7.1720 – † 16.1.1740) – farář, rodák z Uherského Hradiště, nar. r. 1675, zemřel zaopatřen 16. ledna 1740 v Lanžhotě, ve věku 64 let. Pohřben v tehdejším kostele (18. dubna 1740). V letech 1707–1715 působil jako kaplan v Hluku.

I jemu čas od času vypomáhali františkáni. Olomoucká konzistoř, pod jejíž patronát tehdy Lanžhot patřil, napomínala 27. května 1723 diecézní faráře, aby důsledně vedli své matriky. Tato povinnost se, zvláště na venkově, teprve vžívala a kněží je často rádi delegovali na obecní učitele či kostelníky, v horším případě jejich vedení zanedbávali či vůbec neprovozovali. 

1. dubna 1733 blízko fary vypukl neopatrností opilé občanky Kateřiny Bobrové, která pekla koláče, ničivý požár, který se vlivem povětrnostních podmínek rozšířil i na faru, která lehla popelem i se sýpkou a stodolou. Farář se ocitl na mizině. Vyhořela rovněž téměř celá obec, farní úřad se dočasně přesunul do prostor u dnešní Staré školy na ulici J. A. Komenského. Za jeho působení postihla farnost i městečko nejedna katastrofa (např. hned 17. května 1733, kdy uhodil mráz a zničil i dochovanou či právě uzrálou úrodu, pravidelné povodně a záplavy, požáry či problémy se špatně opraveným zázemím kostela).

        12a. + 13a. Václav Jan Kajma (14.5.1739 – † 19.10.1751) – kaplan a administrátor (od dubna 1739 do dubna 1740), rodák z Medlic u Znojma, nar. r. 1702. Před příchodem do Lanžhota byl v letech 1729–1732 kaplanem v Kostelci u Kyjova, poté ve Velké nad Veličkou (1732–1737), od října 1738 vypomáhal v Uherském Hradišti. Zemřel v Lanžhotě a byl zde i pohřben.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    13. A. R. D. JOSEF SARKANDER RYZÍ (3.4.1740 – 1.6.1755) – farář, rodák ze Ždánic, nar. 15. března 1699. Odešel do Moravské Nové Vsi, avšak zemřel tam již 12. listopadu téhož roku (1755), tedy ve věku 56 let.

Vedle správy farnosti po svém předchůdci přebral i vleklé spory o desátky. Domáhal se tzv. malého desátku (který byl v Lanžhotě na podporu faráře zaveden v 2. pol. 17. stol. a skládal se z čočky, prosa, hrachu, zelí a kukuřice a příp. ještě dalších plodin), kterýžto však už r. 1695 mnozí Lanžhotčané odmítali odevzdávat. Přestože si farář Ryzí stěžoval až u knížete Josefa Václava z Lichtenštejna, r. 1744 jej prohlásila vrchnost za nevymahatelný. 

S neochotou obyvatel odevzdávat malý desátek, navzdory větším a bohatším sklizním, však kontrastovala výborná zbožnost, a co se týče v stavby drobných sakrálních staveb, s farníky se vždy dohodl bez problému. Z r. 1743 nebo 1744 pocházelo např. martyrologium Panny Marie Bolestné, kdysi stojící u staré polní cesty do Břeclavi (zvané "Hłuboká cesta"). R. 1755 byl Ryzí přeložen do Moravské Nové Vsi. 

        13b + 14a. Matyáš František Šmihla (10.1.1752 – 4.5.1756) – kaplan, rodák z Chvalkovic u Vyškova, nar. 19. ledna 1723. Odešel do kaplanské služby v mikulčické lokálii, kde působil až do 2. dubna 1773, kdy zemřel, a to ve věku 50 let.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    14. R. D. JOSEF MIKŠÍK (1.8.1755 – † 1.4.1781) – farář, rodák z Vyškova, nar. 4. února 1704. Přišel z Brankovic (kde působil od listopadu 1753). Zemřel v Lanžhotě 1. dubna 1781, zaopatřen ve věku 77 let. Pohřben v tehdejším kostele. 

Zakladatel ovocné a zelinářské zahrady, ze které se r. 1831 stal současný hřbitov. V letech 1741–1748 lokální kaplan v Břeclavi, poté byl do r. 1753 farářem v Nivnici.

 Také on měl problémy s hospodářstvím farnosti, k tomu přináležely pak i starosti o vlastní živobytí (opět kvůli lanžhotské zatrpklosti a neochotě k odevzdávání desátků a jiných plodin, v rámci čehož si 30. června 1768 opět stěžoval hejtmanovi (tentokrát to byl desátek z fazolí a kukuřice)). Výnosem Josefa II. bylo zakázáno pohřbívat ve městě (u sídel), proto byl hřbitov postupně přesunut na místo, kde se nacházel až do r. 1831. Od r. 1780 byla zbořena hřbitovní zeď kolem kostela a v bezprostředním intravilánu se tak už nepohřbívalo. Než Mikšík zemřel, byl zaopatřen mikulčickým kurátem Antonínem Steigrem. Následný pohřeb dne 3. dubna 1781 vedl podivínský děkan Jan Poleschak.

        14b. Pavel František Květoň (4.11.1756 – 19.3.1759; 27.6.1763 – 19.10.1769) – kaplan, rodák ze Starého Poddvorova, nar. 10. prosince 1726. V letech 1773–1800 farář v Čejkovicích. Zemřel 24. června 1809.

R. 1768 za ním přišel voják ruské národnosti Ivan Kozlov. Chtěl po něm, aby jej vyučil katolické víře (příslušel k pravoslaví). Květoň nechtěl na požadavek přistoupit, záporně argumentoval námitkami, že nemá zkušenosti, jak v takových případech postupovat, ani povolení církevních úřadů. Odeslal jej tedy na vojenskou kuracii do Hustopečí. Kozlov byl sice podle záznamu v matrice "překřtěn" na Jana (rusky Ivan), ale zda jeho konverze proběhla do detailu a úspěšně, o tom není zmínky.  

        14c. Jiří Vavroš (11.6.1759 – 3.2.1760) – kaplan, rodák ze Želechovic u Uničova, nar. 28. února 1732.

        14d. Josef Lunda (24.4.1760 – 22.3.1763) – kaplan.

        14e. Petr Šašina (7.12.1769 – 27.2.1777) – kaplan, celým jménem Petr Pavel Šašina, rodák ze Ždánic, nar. 27. června 1744. Po dvouměsíční misijní činnosti se odebral do Olomouce, od srpna 1777 byl kaplanem na olomouckém Předhradí. V letech 1779–1795 pak působil jako farní vikář u sv. Mořice, zemřel 30. srpna 1795.

Byl jedním z hlavních aktérů tajné rekatolizační misie na Valašsku (tou dobou byla většina tamějšího obyvatelstva spíše tajnými evangelíky). Spolu s kněžími Janem Kořistkou a Petrem Jiříčkem (s kterými se setkal již r. 1776; následně v únoru 1777 přijala konzistoř jeho žádost o propuštění z kaplanské služby na misii) zpracovali falešný toleranční patent (vč. pečetě), s nímž poté obcházeli valašské obce a lidem tvrdili, že se jedná o oficiální dokument vydaný Marií Terezií. Podvodná misie se vydařila podle plánu; mnohé obyvatelstvo skutečně motivovali k tomu, aby se ke své skrývané nekatolické víře veřejně hlásili. Když trio svou misii končilo, ke své nekatolické víře se přihlásilo přes 10 000 lidí.

Ve výsledku měla misie dva efekty. V první řadě zděšení na císařském dvoře z toho, jak rozšířené protestantství na Valašsku je; druhým efektem bylo naopak zděšení lidí, když si uvědomili, že padli do pasti. Výsledkem byly nepokoje, které zasáhly především oblast kolem obcí Mikulůvky, Růžďka nebo Ratiboř. Nepokoje muselo potlačovat vojsko. Valaši se odmítali vzdát a k císařovně vyslali delegaci. Její členové byli ovšem pozatýkáni či deportováni do Uher. Když však r. 1780 nastoupil na trůn Josef II., převzal od delegátů petici a ta se tak stala jedním z podkladů pro vydání již oficiálního Tolerančního patentu v r. 1781. (Převzato z: medium.seznam.cz/clanek/ceska-historie-jak-jezuitsti-misionari-vyprovokovali-v-roce-1777-vzpouru-na-valassku-96517).

        14f. Bernard Podrazil (25.5.1777 – 20.9.1778) – kaplan, celým jménem Bernard Bartoloměj Podrazil, rodák z Uherského Hradiště, nar. 25. srpna 1752. Přišel ze služby ve svém rodišti (od r. 1776), následně kaplan v Čejkovicích (1779–1788) a Hustopečích (1790–1811). Jeho bratr Ignác byl také knězem (svého času sloužil jako lokál v Šakvicích). Zemřel 24. dubna 1811 v působišti.

        14g. Jan Radunský (4.6.1778 – 7.5.1781) – farní vikář a administrátor, ročník 1738/1739. Od srpna 1780 svou administrátorskou funkci plnil pouze formálně, byl totiž ustanoven lokálním kaplanem v Ostrožské Lhotě (poté ve květnu se tedy vystřídal s do Lanžhota nastupivším Sekorou). Tuto funkci plnil až do 8. května 1790, kdy ve věku 51 let zemřel.

        14h. Karel Radunský (3.7.1778 – 17.4.1779) – kaplan, bratr administrátora Jana.

        14i. + 15a. Jan Hilbert (3.4.1779 – 25.7.1789) – kaplan, celým jménem Jan Nepomuk František de Paula Hilbert, rodák z Uherského Hradiště, nar. 31. března 1745, vysv. r. 1770. Od září 1777 působil jako kooperátor v Čejkovicích, do Lanžhota přišel z lokálie ve Tvrdonicích, kde strávil pouhé 3 měsíce. V letech 1800–1804 farář v Želeticích. Zemřel 2. října 1804 ve věku 59 let.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    15. R. D. JIŘÍ SEKORA (8.5.1781 – 19.8.1793) – farář, rodák z Uhřic, nar. 6. dubna 1734, vysv. 1760, v letech 1762–1772 byl kaplanem ve Ždánicích, přišel z Ostrožské Lhoty (kde působil jako lokál od r. 1773) a odešel do Moravské Nové Vsi, kde 30. března 1800 zemřel. 

Archiv se zmiňuje o místoděkanské funkci u jeho jména v rámci děkanství podivínského (to existovalo v letech 1694–1951) v r. 1794. V letech 1784–1787 byla postavena naproti kostela nová fara, do té doby bydlel patrně v některém ze selských domů. Ekonomicky zdatný člověk; zapisoval, co vše mu lanžhotští farníci dluží a na vlastní náklady r. 1788 zakoupil za 30 zlatých a obdělával malé pole, z nějž odváděl "činži" ve výši 1 zlatého. V r. 1791 ovšem už situace zašla tak daleko, že dne 14. září t.r. navštívila městečko vyšetřující komise z krajského úřadu v Brně a sdělila Lanžhoťanům, že jsou povinni dávat duchovnímu správci desátek ze všech plodin, navíc bez ohledu na místo vypěstování.

         15b. + 16a. František Dobrotský (26.7.1789 – 3.2.1798) – kaplan, celým jménem František Dominik Josef Dobrotský, nar. 2. srpna 1764 ve Ždánicích, vysv. 1788 v Olomouci (oproti svým současníkům, kteří studovali převážně v brněnském alumnátu, studoval on právě v generálním semináři v Olomouci), odešel do Scharndorfu (inkardinován do arcidiecéze vídeňské, dnes děkanát Hainburg), kde působil do srpna 1799.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    16. R. D. FRANTIŠEK XIMENES (20.8.1793 – † 6.10.1815) – farář, celým jménem František Xaverský Ondřej Tobiáš Ximenes, rodák z Lipníku nad Bečvou, nar. 27. listopadu 1746, vysv. r. 1770 v Kroměříži. Jako kaplan vystřídal Hranice na Moravě, Bystřici pod Hostýnem, Blatnici pod sv. Antonínkem a nakonec Břeclav (od února 1779), která tehdy patřila pod lednickou farnost. Mezi roky 1792 a 1793 byl krátce lednickým administrátorem. Zemřel 6. října 1815 v Lanžhotě. 

Za jeho působení ve farnosti Lanžhot působili výpomocní františkáni; zemřel zde a byl pohřben na bývalém hřbitově v prostoru u dnešní Staré školy. 31. července 1802 fara po zásahu bleskem opět vyhořela, nicméně podařilo se ji obnovit. 

4. a 5. května 1801 je evidována návštěva brněnského biskupa Vincence Josefa Schrattenbacha za účelem biřmování (tuto svátost mělo dle zápisu faráře přijmout až 1411 osob), nicméně faráři šlo zřejmě spíše jen o to, aby biskup srovnal věřící a povzbudil je k podpoře farnosti. 

Ač si také stál za nárokem na malý desátek, dobrovolně se ho r. 1805 vzdal. Dopomohl tak k ukončení léta vleklých sporů farníků s duchovními.

Ve dnech 5.–13. prosince 1805 faru obsadili vedoucí 300 francouzských dragounů – generál a jeho pobočníci, a zatímco generál s mladším se chovali ke zdejším přívětivě, starší adjutant nekrotil své rozhořčené emoce ani před farářem. Farář a jeho "služebnictvo" se tak na pár dní z fary stáhli, aby měli klid. 

Trpěl rakovinou jazyka, nádor mu postupně působil větší a větší problémy (neschopnost mluvit, jíst; dušnost). Zemřel začátkem října 1815 na stářím i nemocí zapříčiněné vyčerpání, pohřben 8. října 1815 na tehdejším lanžhotském hřbitově.

         16b. Josef Dominik Klátil (11.9.1798 – † 28.6.1801) – kaplan, rodák z Lipníku nad Bečvou, nar. 4. srpna 1747, vysv. 1772. V letech 1775–1796 kaplan v Boleradicích, přišel z Pozořic. Strávil zde zbytek svého života, zemřel 28. června 1801.

         16c. + 17a. Josef Benedikt Bohuňovský (12.10.1806 – 7.10.1817) – kaplan a administrátor, rodák z Bystřice nad Pernštejnem, nar. 2. února 1779, vysv. r. 1804. Přišel z Jimramova; odešel do rakouského Hausbrunnu, kde zemřel 30. července 1831.

Prosadil mezi Lanžhoťany vakcinaci proti pravým neštovicím, zaznamenal také údaje o očkovaných dětech (prvním byla r. 1808 Apolonie Kuhnová, nar. 15. prosince 1798). Několik měsíců před smrtí F. Ximenese se stal ve farnosti administrátorem a postupně vykonával prakticky všechny farářské povinnosti. Po odchodu inkardinován do vídeňské arcidiecéze. Byl to velmi vzdělaný a pokrokový člověk. Celkem po sobě zanechal přes 1000 očkovaných dětí: 737 v Lanžhotě, 342 v Hausbrunnu.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    17. R. D. ANTONÍN BÍLEČEK (8.3.1816 – † 9.5.1819) – farář, rodák z Kvasic, nar. 23. března 1745, vysv. 1768. Zemřel zde a byl pohřben na bývalém hřbitově. V letech 1772–1781 kaplan v Hluku, 1781–1816 lokál v Boršicích u Blatnice.

Boršice byly po více než 100 let spravovány českými bratry, takže kněz Antonín stojí na počátku novodobého seznamu boršických kněží. Fara, na níž po dobu dalších 34 let bydlel, byla vystavěna a požehnána r. 1782, r. 1788 pak byl vysvěcen tamější kostel sv. Kateřiny Alexandrijské. Samostatná farnost v Boršicích však byla zřízena až r. 1858, téměř 40 let po Bílečkově smrti.

        17b. Karel Šedý (1.1.1818 – 1.10.1819) – kaplan a od května 1819 administrátor, rodák z Uherské Skalice, nar. r. 1782, vysv. 1805. Přišel z Kunštátu, odešel do farářské služby v Radiměři, zemřel 9. února 1853. 

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    18. A. R. D. PAVEL PŘÍHODA (20.9.1819 – 24.8.1853) – farář, rodák z Uherské Skalice (dnes Skalica na Slovensku), nar. r. 1782, vysv. 1805. Byl kaplanem v Kostelní Myslové (listopad 1805–září 1807), poté v Břeclavi, (1807–1816), přišel z Mikulčic. Po službě v Lanžhotě odešel do důchodu (byl pensionovaným farářem lanžhotským t.č. pobývajícím v Břeclavi). Z r. 1820 je dochován další soupis vybavení kostela, tentokrát věnovaný zvláště zvonům. Za jeho působení vypomáhali ve farnosti skaličtí františkáni. Zemřel 26. května 1853 v Břeclavi, pohřben v Lanžhotě.

20. června 1825 Lanžhot zasáhly záplavy, naštěstí však ne tak tragicky jako Mikulčice a Tvrdonice. 3. června 1827 je zaznamenáno krupobití, které stihlo Lanžhot, Kostice a Tvrdonice a další částí okolních obcí a 12. června téhož roku pak velká voda. Tehdejší úroda byla z velké části zničena a znehodnocena. V r. 1831 vznikl kvůli lokální epidemii cholery (zemřelo kolem 160 farníků) nový hřbitov na farní zahradě v ulici Kostická (přemístěn z prostorových a kapacitních důvodů původního hřbitova na pozemku dnešní staré školy kvůli epidemii cholery). 

Významně se zasloužil o stavební úpravy a údržbu kostela, založil ve farnosti spolek Bratrstvo mírnosti a střídmosti (dle pramenů 1. června 1845), z farních peněz obdarovával potřebné. Poněvadž se mu ale nepodařilo dosáhnout rozšíření kostela (kapacitní důvody, původní kostel byl jednolodní), odkázal ve své závěti farnosti 14 000 zlatých na tuto akci určených. 

R. 1850 fara, kostel i většina obce opět vyhořely (velké požáry 13. a 19. srpna t.r.). Vedle mnoha dalších věcí se o. Příhoda zasloužil také o sestavení seznamu svých předchůdců od r. 1612. Koncem srpna 1853 odešel na důchod do Břeclavi, kde zemřel 26. května 1863 a pohřben byl v Lanžhotě do kněžského hrobu.

       18a. Václav Musil (27.10.1819 – 3.12.1828) – kaplan, rodák z Ořechova, nar. r. 1792, novokněz (vysv. 1819). Odešel do Bučovic, působil tam do r. 1833, v srpnu 1835 vrátil a strávil tam zbytek života jako farář. Zemřel 29. února 1864. 

       18b. Jan Hanák (11.12.1828 – 30.4.1832) – kaplan, rodák z Brankovic, nar. 11. června 1793, vysv. 1818 v Mistelbachu. Přišel z Nedvědice. V letech 1832–1841 farář ve Velkých Bílovicích, 1841–1858 v Otnicích, 1858–1879 v Loděnicích u Moravského Krumlova. Zemřel 2. prosince 1879.

       18c. Václav Neckář (14.11.1832 – 10.4.1834) – kaplan, rodák z Brna, nar. r. 1806, vysv. 1830. Přišel z Telnice; odešel do Moravské Nové Vsi, kde působil jako kaplan do září 1836. V letech 1847–1851 byl lokálním kaplanem v Milovicích u Mikulova, následně odešel ze služby v brněnské diecézi a stal se farářem v Gießhübelu (v arcidiecézi vídeňské).

       18d. Karel Klauder (27.4.1834 – 24.3.1835) – kaplan, rodák z Uherské Skalice, nar. r. 1802, vysv. 1825. Přišel z Moravské Nové Vsi (působil tam jako kaplan od r. 1825). Odešel do Milovic u Mikulova, kde plnil funkci lokálního kaplana. V letech 1841–1853 farář ve Velkých Bílovicích, 1853–1858 v Dambořicích, poté od r. 1858 v Otnicích (kde navíc vykonával funkci děkana klobouckého). Zemřel 8. května 1871.

       18e. Cyril Nezval (10.4.1835 – 19.8.1838) – kaplan, rodák z Rudice, nar. 20. března 1802, vysv. 1829. Přišel z Dambořic. Působil jako kaplan v Moravské Nové Vsi (1838–1847). V letech 1852–1860 farář v Tvrdonicích. Zemřel 30. května 1860 v působišti.

       18f. František Kubíček (12.10.1838 – 26.7.1842) – kaplan, rodák z Holíče, nar. r. 1813, novokněz (vysv. 1838). Později děkan a farář v Měříně (1873–1893). Zemřel 20. března 1893.

        18g. František Pernica (3.9.1842 – 5.10.1843) – kaplan, novokněz (vysv. 1842). Později vojenský kněz v posádkové nemocnici v Brně-Zábrdovicích. Zemřel 20. srpna 1868.

        18h. Ignác Gretzmann (9.11.1843 – 22.7.1849) – rodák ze Senice na Hané, nar. r. 1817, novokněz (vysv. 1843), kaplan a jeden z prvních členů Bratrstva mírnosti a střídmosti v knize Lanžhot – příroda a dějiny (TEPS PRAHA 1983) a také v matrice. Odešel do Břeclavi; od září 1856 byl lokálem v Milovicích u Mikulova. V letech 1861–1871 farář ve Tvrdonicích, poté odešel do důchodu. Zemřel 6. října 1876.

         18i. Jan Rajský (20.9.1849 – 16.4.1853) – kaplan a administrátor, rodák z Olbramovic, nar. r. 1798, vysv. 1823. Přišel z lokálské služby v Jamném, předtím byl kaplanem v Horních Borech. Později působil mimo brněnskou diecézi – byl kaplanem ve Vyškově (1868; 1869) a poté pobýval jako deficient na důchodu ve vídeňské čtvrti Hietzing, kde 16. července 1881 také zemřel. 

        18j. Karel Mappíček (21.4. – 25.8.1853) – kaplan, odešel do Moravské Nové Vsi, kde působil do konce roku 1854.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    19. R. D. VÁCLAV ŽĎÁRSKÝ (30.7.1853 – 31.1.1857) – administrátor, rodák z Příbrami (v Čechách), nar. r. 1808, vysv. 1835. Přišel z kaplanské služby v Moravské Nové Vsi (působil tam od r. 1843). Odešel do Nemotic, kde působil až do své smrti dne 9. dubna 1868.

Bratrstvo mírnosti a střídmosti, vážený a vlivný spolek, který založil a na nějž měl vliv bývalý farář Příhoda, nabyl velkého významu. Avšak čím víc se rozšiřoval, tím méně pevně fungoval a pravděpodobně se brzy rozpadl. V r. 1854, jakožto finální krok po obnově kostela, byly pořízeny a instalovány nové varhany (stály 600 rýnských zlatých), které byly používány do r. 1893. 

        19a. + 20a. Ján Mikulec (21.9.1853 – 23.8.1857) – kaplan, rodák z Klobouk u Brna, nar. r. 1821, novokněz (vysv. 1853). Mezi říjnem 1865 a dubnem 1866 administrátor v Rakvicích, mezi červnem 1870 a říjnem 1871 kaplan v Moravské Nové Vsi, následně v letech 1871–1886 farář v Tvrdonicích. Zemřel 22. dubna 1886 v působišti, a to na mrtvici.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

   20. R. D. MATĚJ JEDLIČKA (1.2.1857 – 24.2.1859) – administrátor, rodák z Hustopeč, nar. 22. února 1815, vysv. 1840. Odešel do Dambořic, funkci faráře tam vykonával až do smrti – 4. prosince 1894. 

        20b. Jindřich Pálka (5.10.1857 – 10.8.1858) – kaplan, novokněz (vysv. 1857). Odešel jako kaplan do Lužic, kde sloužil do října 1860. Následně působil v letech 1861–1889 jako vojenský kaplan různých útvarů (v městech jako byl Innsbruck, Josefopole, Linec). Ke konci života vykonával službu vojenského faráře v polské Přemyšli, zemřel 31. března 1891.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    21. R. D. JAN MATERNA (1.3.1859 – 25.10.1863) – farář, celým jménem Jan Václav Materna, rodák ze Slavkova u Brna, nar. 10. listopadu 1818, vysv. 1842. Zemřel 3. května 1898 v Otnicích, byl pohřben na lanžhotském hřbitově.

V r. 1863 (roce Cyrilometodějského milénia), byla zvenčí vedle presbytáře (na severovýchodní straně u věže) postavena socha sv. Jana Nepomuckého, která stojí dodnes. Odešel do Želešic, odtamtud pak r. 1871 do Otnic a v letech 1881–1897 vykonával funkci děkana klobouckého.

        21a. + 22a. Michael Petružela (23.10.1859 – 9.6.1864) – kaplan, rodák z Otaslavic, nar. r. 1831, vysv. 1858. V letech 1880–1898 farář v Dobřínsku, kde zůstal i na důchod. Zemřel 18. února 1898 v působišti.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    22. R. D. JAN HÖNIGSBERGER (26.10.1863 – † 22.5.1875) – farář, rodák z Třebíče, celým jménem Jan Křtitel Hönigsberger, nar. 14. června 1797, vysv. 28. srpna 1821. Jeho prvním působištěm byly Pozořice, kde byl nejdříve kaplanem a následně administrátorem. Od 28. září 1838 působil jako farář v Bohuslavicích u Kyjova. 

V září 1866 v obci řádila cholera. Zemřel na ochrnutí plic, pohřben na dnešním hřbitově.

        22b. Albert Vojtěch Vodička (29.8.1864 – 9.5.1866) – kaplan, rodák z Plumlova, nar. 8. dubna 1838, vysv. 1864 (novokněz). V letech 1879–1889 farář v Želeticích (u Kyjova). Odtamtud odešel do Milonic, kde působil do 14. května 1895, kdy zemřel.

       22c. Vilém Procházka (13.1.1868 – 18.9.1869) – kaplan, rodák z Černé Hory, nar. 23. prosince 1835, vysv. 1861. Později lokální kaplan v Rudě (děkanát Velké Meziříčí). Zemřel 9. června 1885 v působišti.

        22a. Josef Svoboda (24.11.1870 – 3.12.1871; 22.10.1872 – 17.11.1875) – kooperátor a administrátor, rodák z Moravské Třebové, nar. r. 1843, vysv. 1870 (novokněz). Odešel do Prace, kde byl pak také na přelomu let 1876 a 1877 krátce administrátorem, následně byl kaplanem v Moravské Nové Vsi (srpen 1877–srpen 1879).

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    23. A. R. D. DOMINIK GOTTWALD (1.11.1875 – † 22.6.1904) – farář a v průběhu svého působení v Lanžhotě i děkan (tehdy ještě podivínský) a konzistorní rada, rodák z Křenovic, nar. 31. července 1829, vysv. 27. října 1852. Od r. 1865 působil jako kaplan v Moravské Nové Vsi, a poté od r. 1870 jako farář ve Velkých Bílovicích, odkud také do Lanžhota přišel. Zemřel 22. června 1904, pohřben v Lanžhotě.

Kostel byl téměř kompletně přestavěn, zůstal jen presbytář, sakristie a věž; nový kostel byl bohatší o boční lodě, vybudován v neoklasicistním eklektickém stylu podle návrhů dvorního lichtenštejnského architekta Karla Weinbrennera. Při té příležitosti byly také pořízeny nové varhany z dílny varhanáře Braunera z Uničova (rok výroby 1893, gen. oprava 2018–2019). 

V 2. pol. 90. let 19. stol. byl v Lanžhotě založen Katolický politický spolek (zamýšlený snad jako určitá konzervativní protiváha vůči pokrokářské Besedě (sociálnědemokratický a liberální spolek)). Kolem r. 1900 se dle pramenů začal Lanžhot registrovat jako městys (měl kolem 3 000 obyvatel). Farář Gottwald zemřel na chronický zánět ledvin a byl pohřben na dnešním hřbitově.

         23a. František Fojtík (24.11.1875 – 27.2.1876) – kaplan, novokněz (vysv. 1875), rodák z Terezína (okr. Hodonín), nar. 29. února 1850, celým jménem František Saleský Fojtík. Odešel do Miroslavi (okr. Znojmo), poté byl kaplanem v Břeclavi, v letech 1882–1884 pak farář v Ivani. Zemřel 5. prosince 1884 v působišti.

         23b. Alois Jedlička (19.9.1886 – 22.1.1896) – kaplan, celým jménem Alois Adolf Jedlička, rodák z Polomí, nar. 17. června 1863, vysv. 1886 (novokněz). Dlouholetý kooperátor a významný pomocník faráře Gottwalda. V letech 1896–1902 farář v Nemoticích. Zemřel 9. července 1902, byl pohřben v Nemoticích.

         23c. Ignác Gibala (2.2.1896 – 12.12.1897) – kaplan, rodák z Pavlovic u Přerova, nar. 6. listopadu 1861, vysv. 26. července 1887. Před příchodem do Lanžhota působil jako kaplan v Břeclavi, mezi zářím 1895 a březnem 1896 byl zároveň nemotickým administrátorem. Odešel do Tvrdonic, později farář v Ochozu u Brna. Zemřel 30. března 1937 v rodišti. 

         23d. Eduard Sobotka (21.12.1897 – 18.3.1899) – kaplan, rodák z Bučovic, nar. 6. února 1871, vysv. 1897 (novokněz). Odešel do Petrovic u Moravského Krumlova, následně byl kaplanem v Blansku, Brně-Komíně a Tasově; od r. 1915 byl farářem v Dobřínsku. Zemřel r. 1942.

         23e. + 24a. Josef Josefovský (1.4.1899 – 4.11.1904) – kaplan, rodák z Bruntálu, nar. 26. února 1876, vysv. 31. července 1898, od února do června 1904 administrátor. Přišel z Horních Dubňan, odešel do Lednice, později farář v Nevojicích (dnes far. Bučovice). Zemřel r. 1946.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    24. R. D. ANTONÍN ŠTOURAČ (5.6.1904 – 30.6.1934) – rodák ze Stříteže (far. Rožná nad Pernštejnem), nar. 9. dubna 1867, vysv. 30. července 1893, přišel z kaplanské služby v Břeclavi. 

Krátce po jeho příchodu byl vyměněn Hlavní kříž na hřbitově (dřevěný) za nový kamenný od neznámého břeclavského sochaře; ten byl požehnán 21. května 1905. 8. července 1909 navštívil Lanžhot brněnský diecézní biskup Pavel Huyn, a to za účelem udílení svátosti biřmování, již přijalo 367 osob.10.–20. března 1912 se uskutečnily 1. "moderní" Lidové misie. 

8. května 1913 opět přijel biskup Huyn a udělil svátost biřmování 494 osobám. Téhož roku pak bylo v Lanžhotě, Dolních Bojanovicích a Hartvíkovicích evidováno několik vloupání a vykrádání kostelů. V Lanžhotě se krádež stala v noci z 25. na 26. listopadu. Neznámý pachatel odcizil monstranci, ciborium, 3 kalichy, ostatkový kříž (relikvii sv. Kříže). Škoda byla vyčíslena na 1 461 Kčs a díky pojištění pokryta pojišťovnou. Od farníků se sešlo dalších 217,20 Kčs, takže finanční důsledky pro farnost nebyly až tak tragické. Nové vybavení stálo 1 716,50 Kčs. 

R. 1916 nechala lanžhotská výměnkářka Anežka Kyclová na vlastní náklady postavit vedle kostela sochu sv. Anny.

20. září 1927 přijel biskup Josef Kupka a udělil svátost biřmování 632 lidem. Opět pak přijel 8. května 1933, tehdy přistoupilo k biřmování 641 osob.

Štourač odešel na důchod do Brankovic, kde také 25. ledna 1944 zemřel.

         24b. František Špička (11.11.1904 – 21.1.1908) – kaplan, rodák z Dalečína, celým jménem František Serafín Špička, nar. 28. září 1873, vysv. 26. července 1897. Jako kaplan vystřídal Strážek a Lomnici. Odešel do Dražovic, kde byl po odchodu faráře Antonína Cyrila Stojana krátce administrátorem, následně působil jako kaplan v Hustopečích. 

         24c. ThDr. František Švábeník (7.2.1908 – 6.2.1910) – kaplan a katecheta, rodák z Višňové (okr. Příbram), nar. 3. září 1884, vysv. 14. července 1907. Přišel z Jevišovic. Odešel do Brna-Králova Pole, kde se věnoval zejména katechetické činnosti. Později jmenován monsignorem, zemřel r. 1971.

         24d. Karel Kočvara (3.3.1910 – 10.9.1912) – kaplan, rodák z Valchoře u Boskovic (far. Žďárná), nar. 19. srpna 1871, vysv. 28. července 1895. Před službou v Lanžhotě byl prvním administrátorem samostatné farnosti Nevojice; odešel do farářské služby Strážku (do r. 1931), v letech 1931–1935 byl radním biskupské konzistoře v Brně, v letech 1935–1955 farářem v Měníně. Následně byl až do listopadu 1959 administrátorem v Citonicích, poté tam zůstal na důchod. Zemřel 4. února 1963 tamtéž.

         24e. Alois Štourač (10.9.1912 – 11.9.1922) – kaplan, rodák ze Stříteže, nar. 10. září 1877, vysvěcen 27. července 1902. Bratr faráře Antonína jako kaplan vystřídal Radostín nad Oslavou a Medlov, do Lanžhota přišel na hody 1912 z Hevlína a odešel na hody 1922 do Brankovic (už do farářské služby). V letech 1919 a 1922 krátce také administrátor. Zemřel v r. 1964.

         24f. Josef Otruba (6.5.1919 – 15.3.1922) – výpomocný kaplan, rodák z vesnice Biskupství (dnes součást Náměště na Hané), nar. 8. února 1884, vysv. 1909. Po vysvěcení nastoupil ke kaplanské službě do Hrušovan nad Jevišovkou, následně se odebral do Znojma-Louky a poté byl administrátorem ve Znojmě-Načeraticích, odkud do Lanžhota přišel. Po službě zde farář v Běhařovicích a děkan jevišovický. Zemřel 11. prosince 1961.

         24g. Bedřich Matějka (21.4. – 17.9.1922) – kaplan, rodák z Ivančic, nar. 6. března 1891, vysv. 6. července 1915. Působil ve Slavonicích a Hraběticích; hned po hodech 1922 odešel do Pohořelic, později kooperátor v Troubsku a Beneticích, zemřel 7. října 1962.

         24h. Vojtěch Koudelka (20.9.1922 – 25.9.1924) – též Adalbert, kaplan a krátce také administrátor, rodák z Drahanovic, nar. 8. května 1886, vysv. 24. července 1910, v letech 1910 a 1911 kaplan v Křižanovicích, poté v Šardicích, Knínicích u Boskovic a v Brně-Komíně. Přišel z Tvrdonic (působil tam od října 1920), odešel do Dlouhé Lhoty, poté byl farářem ve Zbýšově, a to až do smrti (1925–1958). Zemřel 27. září 1958 v působišti.

         24i. ThDr. Josef Jančík (8.9.1924 – 1.9.1926) – od nástupu do května 1925 administrátor, profesor teologie, rodák z Rozstání u Olomouce (nar. 7. března 1900), vysv. 5. července 1923. Odešel na Brno-Petrov, později hlavní kazatel při lidových misiích v r. 1947. Dále byl v letech 1937–1945 profesorem katolické morálky v brněnském semináři, 1946–1949 jeho prorektorem, 1950–1968 soudcem Diecézního církevního soudu v Brně. Zemřel 3. prosince 1968 v Brodku u Prostějova.

         24j. Antonín Vala (5.9.1925 – 23.12.1928) – kaplan, rodák z Ochozu u Tišnova (far. Lomnice), nar. 13. června 1892, vysv. 5. července 1918. Přišel z Chlumu u Třebíče. Odešel v prosinci 1928 do Prahy, přičemž opustil kněžskou službu. 

         24k. Antonín Jaroš (4.1.1928 – 10.1.1930) – kaplan, nar. 23. prosince 1900, vysv. 5. července 1926. V r. 1929 krátce také administrátor. Jeho služba v Lanžhotě skončila v lednu 1930 kvůli nemoci, zemřel 10. března 1930 v Třebíči. 

         24l. Josef Melichar (2.2.1930 – březen 1934) – kaplan, rodák z Ostrova nad Oslavou, nar. 24. října 1903, vysv. 1928. Od února do září 1933 farní vikář, odešel jako farář do Budkova, od r. 1937 farář v Radostíně a svého času děkan velkomeziříčský. Zemřel 23. září 1974.

         24m. Josef Hlaváč (červenec 1932 – září 1933) – kaplan, rodák z Velkého Meziříčí, nar. 8. února 1905, vysv. 5. července 1928. Přišel z Velkých Bílovic, kde působil od r. 1929. V letech 1936–1937 administrátor v Kněžicích, 1942–1952 farář v Kostelní Myslové, 1952–1963 farář v Třešti u Jihlavy, současně pak od r. 1957 excurrendo administrátor v Růžené, od r. 1963 sídelní kanovník v Brně. V 50. a 60. letech se (už jako děkan) angažoval jako delegát a člen předsednictva na sjezdech prorežimního duchovenstva (byl členem SKD-PIT). Zemřel 1. září 1964 v Brně.

         24n. Konrád Steffel (prosinec 1933 – květen 1934) – kaplan, rodák z Jihlavy, nar. 29. září 1906, vysv. 5. července 1930, přišel z kaplanské služby v Břeclavi. Odešel do Hodonína, v letech 1938–1959 farář v Lednici, 1960–1963 administrátor v Litobratřicích, r. 1963 navíc excurrendo adm. Jiřic, poté až do r. 1994 farář v Beneticích, 1986–1991 navíc exc. adm. Chlumu u Třebíče a svého času děkan třebíčský. Zemřel 2. března 1999 na faře v Beneticích, kde zůstal na odpočinku.

 ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

25. R. D. ANTONÍN FIALA (1.7. – 30.11.1934) – rodák ze Synalova (far. Lomnice u Blanska), nar. 3. června 1904, vysv. 1928, přišel z Brna-Komína (působil tam od r. 1930), zde dočasný administrátor, v letech 1961–1972 farář v Domamili a excurrendo administrátor Martínkova. Zemřel 28. srpna 1976.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    26. R. D. JOSEF HÜBNER (1.12.1934 – 15.1.1952) – administrátor a farář, rodák ze Staroviček, nar. 16. března 1903, vysv. 6. července 1929. Zemřel 14. dubna 1990 v Křepicích.

Do Lanžhota přišel už počátkem září 1934 a tři měsíce pečoval o farnost spolu s o. Fialou. Za jeho působení byly v prosinci 1936 (kdy bylo narychlo opraveno a obnoveno nejzbytnější zázemí fary) a na přelomu dubna a května 1947 (po válce) uskutečněny Lidové misie. Z r. 1947 zůstal jako památka dřevěný kříž u hlavního vchodu do kostela, restaurovaný za působení p. faráře Pavla Römera. 

11. července 1944 přijel do Lanžhota světící olomoucký biskup Stanislav Zela a udělil svátost biřmování celkem 806 lidem. Mezi farníky z Lanžhota bylo i několik ze sousedních farností. 

Byl nuceně přeložen (na nátlak komunistů). Když odcházel, vzal s sebou farní kroniku (už několikátý opis od r. 1688), aby se prý "nedostala do nesprávných rukou". Odešel na dva roky do Brna-Králova Pole, odtamtud r. 1954 do Křepic, kde byl od r. 1962 ponechán na důchodu. Pozůstalí kroniku po jeho skonu v r. 1990 farnosti vrátili.

        26a. Antonín Fiala (1.12.1934 – 22.3.1936) – po předání farnosti do rukou o. Hübnera byl ustanoven kaplanem.

        26b. Jaroslav Krejčíř (8.10.1939 – 28.8.1947) – kaplan, nar. 25. června 1913 v Okrouhlé u Boskovic, čerstvě vysvěcený novokněz (5. července 1939). Po odchodu z Lanžhota působil v Blansku a Šaraticích, od r. 1953 až do své smrti v r. 1989 byl farářem ve Starči (okres Třebíč).

                

         26c. Robert Sára (1.9.1947 – 4.9.1948) – novokněz (vysv. 5. července 1947), nar. r. 1921. Přeložen do Třebíče, později také kooperátor v Osové Bítýšce. V r. 1950 emigroval do Rakouska, kde se chtěl přidat k benediktinům, z čehož nakonec sešlo a dále pokračoval v duchovní službě v Brazílii.

         26d. Josef Kotulan (18.9.1948 – 31.1.1950) – nar. 16. července 1921 v Bedřichovích u Šlapanic, vysv. 5. července 1947. Za 2. světové války byl tento dodnes poslední lanžhotský kaplan vězněn v koncentračním táboře. R. 1950 uprchl do Rakouska před StB a působil v Pongau (salcburská diecéze). V letech 1951–1958 byl misionářem v Brazílii, odkud ze zdravotních důvodů vrátil zpět do Pongau, následně byl v letech 1963–2003 farářem ve Schwendtu. V r. 2003 odešel do důchodu, žil v Německu a zemřel 21. června 2009 v Altöttingu (Bavorsko, SRN). 

                  

  ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

   27. R. D. FRANTIŠEK KVASNIČKA ml. (16.1.1952 – 30.4.1960) – rodák ze Staré Říše, nar. 20. března 1917, v letech 1944–1946 farář ve Veverské Bítýšce, 1947–1948 vikář v Mikulově, 1949–1952 administrátor v Jiřicích a excurrendo administrátor Trstěnic.

Musel se potýkat se značnou arogancí komunistického režimu a hlásit dopředu veškeré veřejné akce a průvody, kteréžto nebyly vždy povoleny. Zasloužil se o zhotovení lanžhotského dřevěného betléma, který vyřezal Metoděj Florian (také ze Staré Říše), a který se používá dodnes. Odešel do Blížkovic, kde působil až do r. 2001 a vykonával funkci děkana, od r. 1962 byl navíc také excurrendo administrátorem Častohostic. Zemřel 29. prosince 2006 v domově pro kněze-seniory na Moravci. 

 

    

 

 

 

 +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

28. R. D. PhMr. RNDr. METODĚJ SLÁMA (1.5. – 30.9.1960) – rodák z Velkého Újezdu, nar. 13. září 1911 v Černé Hoře u Blanska, v letech 1945–1949 administrátor v Korolupech a Lubnici, 1949–1960 farář v Židlochovicích a excurrendo administrátor Nosislavi a Hrušovan u Brna, zde dočasný administrátor. 

Byl velmi oblíbený u dětí. Vedle toho proběhlo za dobu jeho krátkého působení ve dnech 29. května a 5. června 1960 udílení svátosti biřmování. Trnavský kanovník Ambrož Lazík biřmoval 47 osob. 

Přeložen do Horních a Dolních Věstonic a Perné. Mezi prosincem 1962 a listopadem 1963 byl veden jako pensionovaný farář.

 

 

    

 

 

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

29. R. D. FRANTIŠEK STREIT (1.10.1960 – † 17.5.1968) – administrátor, rodák z Brna (far. u sv. Tomáše) nar. 5. října 1917, vysv. 1942, pohřben na lanžhotském hřbitově. Před příchodem do Lanžhota byl v letech 1947–1948 a 1949–1955 kooperátorem, poté 1955–1959 administrátorem ve Znojmě u sv. Mikuláše, v letech 1958 a 1959 byl navíc excurrendo administrátorem u sv. Kříže. V letech 1948 a 1949 byl vězněn přes půl roku, znovu pak 1959–1960 čtyři měsíce za maření státního dozoru nad církvemi. Byl aktivním kuřákem a trpěl astmatem.

 

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ 

    30. R. D. Mons. JOSEF VALERIÁN (20.5.1968 – 11.5.1976) – rodák ze Zborovic, nar. 15. března 1925, vysv. 5. července 1949. Byl přeložen na Moravec (jako farář zde působil aý do května 2015), zemřel 27. března 2016 v nemocnici v Novém Městě na Moravě. 

Působil v letech 1949–1951 jako kaplan v Jaroměřicích nad Rokytnou, kde se stal součástí tzv. babického procesu, v letech 1951–1956 byl nejprve 2 roky internován v Želivě, poté 3 roky strávil na PTP v Komárnu. Po 1. návratu do kněžské služby byl nejprve kaplanem v Ořechově, počátkem 60. let pak v Jihlavě a Tišnově. V lednu 1963 byl za podvratnou protistátní činnost opět internován a propuštěn na jaře r. 1968. 

V Lanžhotě významný a oblíbený administrátor – dodnes vzpomínaný, učinil ve farnosti zásadní opravy a změny: elektrifikace kostela, v presbytáři byl položen mramor (který je zde dodnes), hlavní oltář byl posunut od zdi, kvůli změně liturgie byl pořízen provizorní obětní oltář (který také slouží dodnes). 

Za jeho působení se 18. května 1969 po devíti letech uskutečnilo biřmování, svátost udílel sídelní biskup Skoupý, a to 211 lidem.

V té době byl též kompletně nově vymalován kostel, starší bohaté ozdobné prvky nahradily jednoduché světlé, později přibyly podlužácké ornamenty na průčelí presbytáře. 

Za svou aktivitu a duchaplný přístup (vysoká návštěvnost bohoslužeb, časté a počtově velké brigády, vedení dětského kytarového sboru) se mezi farníky těšil velké podpoře a oblibě, nicméně u komunistů nikoli, takže i on se musel čas od času zapřít a přetrpět totalitní nátlak na jeho omezení. 

   +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    31. R. D. KAREL HANDLÍŘ (12.5.1976 – † 15.9.1979) – administrátor, rodák z Klobouček (far. Bučovice), nar. 10. listopadu 1915, vysv. 5. července 1941 v Brně. 

Bratr kněze P. Jana Handlíře (1918–2005) po svém vysvěcení působil v Budišově u Třebíče, kde působil od r. 1941 jako kaplan a od r. 1945, po smrti faráře P. Augustina Kratochvíla, jako administrátor; poté r. 1947 odešel do Strážku. Do Lanžhota přišel z Březí u Mikulova. V Lanžhotě zemřel na Hody r. 1979 v nemocnici ve Valticích; pohřben v Bučovicích.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    32. R. D. VLADIMÍR STEJSKAL (30.11.1979 – 27.7.2003) – rodák ze Šitbořic, nar. 9. října 1923, vysv. soukromě 16. dubna 1950 v kapli v Brně. Následně všem svěcencům nebyl udělen státní souhlas a byli posláni na práci u PTP (to se týkalo např. i pozdějšího hustopečského děkana Mons. Václava Fišera), diecézní biskup Skoupý byl donucen odejít do exilu. 

V letech 1950–1953 byl Vladimír Stejskal vojínem u PTP, poté půl roku 1954 kaplanem v Budišově u Třebíče, následně v Třebíči, Vladislavi a Velkém Meziříčí, od r. 1964 působil jako administrátor ve Slupu a excurrendo v Jaroslavicích 1965–1966 výpomocný duchovní ve Znojmě u sv. Kříže (excurrendo Jaroslavice i nadále), 1966–1979 farář v Jaroslavicích. Odešel do Kuřimské Nové Vsi, byl rektorem kostela sv. Kunhuty (filiálního kostela farnosti Deblín). Zemřel 25. června 2006 v hospicu sv. Josefa v Rajhradě.  

Byl bratrancem Mons. Josefa Stejskala (kterýžto působil v nedaleké Poštorné krátce r. 1949 jako kaplan). Zde administrátor a později farář – téměř 24 let. 

23. října 1983 přijel do Lanžhota udílet biřmování kapitulní vikář a správce brněnského biskupského stolce Ludvík Horký. Biřmoval 66 farníků.

Další biřmování proběhlo 12. září 1992. Přijel biskup Vojtěch Cikrle a svátost udělil 100 farníkům. Z rukou generálního vikáře Jiřího Mikuláška přijalo biřmování 4. října 1997 dalších 68 farníků.

V r. 1998 nechal na popud biskupství zamalovat ornamenty, což některým farníkům, zvláště pak autorce (Anna Švirgová), doslova zlomilo srdce. Mezi lidmi byl nicméně oblíbený a respektovaný. 

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    33. Mgr. PAVEL HOLEŠINSKÝ (1.8.2003 – 31.7.2005) – administrátor, rodák z Mutěnic, nar. r. 1974 v Hodoníně, vysv. 1. července 2001. Působil jako kaplan u sv. Jakuba v Brně. Ze zdravotních důvodů byl na vlastní žádost odvolán, odešel na necelé 2 roky do Knínic u Boskovic a Protivanova. Působil tam do 12. dubna 2007, následně opustil kněžskou službu.  

V době nástupu do Lanžhota mu bylo 29 let. Byla provedena rozsáhlá rekonstrukce fary a proběhlo také další biřmování. 29. května 2004 udělil biskup Cikrle svátost křesťanské dospělosti 51 farníkům. 

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    34. R. D. Mgr. FRANTIŠEK PUTNA (1.8.2005 – 31.7.2011) – rodák z Moutnic, nar. 16. června 1959, vysv. 24. června 2000. Působil jako jáhen v Archlebově, poté ve Vysočanech jako lokální kaplan (podřízen faráři ve Sloupu), odkud také do Lanžhota přišel. Odešel do Mutěnic; od září 2023 je farářem ve Velkých Pavlovicích. 

Když koncem března 2009 pronášel na právě sloužené mši svaté homilii, na faru se vloupal mnohonásobný a nechvalně známý zloděj neznámé totožnosti (předtím řádil např. v Podivíně či Moravské Nové Vsi), kde odcizil několik tisíc korun a dalekohled. Farář Putna nalezl jen vylomené dveře a odcizené zmíněné věci. Naštěstí tato událost nedopadla nijak více tragicky. 

Téhož roku odstartovala velkolepá oprava střechy kostela, která byla zakončena r. 2012 zpřístupněním věže – otevřením vyhlídky nad městem. Koncem jeho působení, konkrétně v únoru 2011, byly po 64 letech ve farnosti uspořádány Lidové misie, a poté ještě 5. června t.r. biřmování. Tentokrát biskup Cirkle biřmoval 41 lidí. 

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    35. R. D. ThLic. JOSEF CHYBA (1.8.2011 – 6.8.2017) – nar. 26. ledna 1960, vysvěcen 28. června 1987, v letech 2000–2010 farář v Dubňanech, mezi roky 2010 a 2011 krátce v Telči, rodák z Brna. Současný děkan břeclavský (od 1. srpna 2014). 

Za jeho působení se hlavně dotáhla do konce oprava střechy a zpřístupnění vyhlídky z věže, šetřilo se a plánovala generální oprava varhan.

16. dubna 2016 proběhlo biřmování. Tehdejší diecézní vikář pro pastoraci, kanovník Roman Kubín, udělil tuto svátost 16 farníkům. 

V období 2017–2020 působil o. Chyba jako farář v Břeclavi, od srpna 2020 je farářem ve Velkých Bílovicích a excurrendo administrátor farnosti Zaječí.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    36. R. D. Mgr. PAVEL RÖMER (7.8.2017 – 31.12.2021) – rodák z Rajhradu, nar. 15. ledna 1976, vysv. 24. června 2006. Jako kaplan vystřídal Tišnov, Hustopeče, Bobrovou a Zvoli na Vysočině, přišel z Ivančic (kde působil od r. 2012 jako farář). 

Přes dva roky farář; poté do konce roku 2021 administrátor excurrendo in materialibus. Za jeho působení se ve farnosti začal pořádat Farní den (koncem června, dnes koncem srpna), z vlastní inciativy otce Römra pak v r. 2018 také Filmový klub na faře. 

Největší událostí jeho působení v Lanžhotě však byla již za otce Chyby připravovaná Generální oprava varhan, nakonec proběhnuvší mezi dubnem 2018 až březnem 2019. Varhany byly varhanářem Tomášem Jeřábkem se spolupracovníky kompletně rozebrány, odvezeny, vyčištěny, zbaveny červotoče, v rámci možností naladěny a opět sestaveny na původní místo. Za tuto opravu farnost zaplatila 550 000 Kč, požehnání pomocným biskupem Mons. Pavlem Konzbulem proběhlo 3. března 2019, kdy se také uskutečnil koncert odehraný Petrem Kolářem na právě opravené varhany. Dnes jsou varhany sice opravené, ale stále značně závadné. 

V lednu 2020 otec Römer odešel do Velkých Bílovic jako dočasná náhrada za náhle zesnulého otce R. D. Mgr. Libora Salčáka, který tam působil přes 22 let. V srpnu 2020 byl ustanoven farářem a pověřen vězeňskou duchovní službou v Břeclavi, kde působí dodnes. Od ledna 2024 je navíc excurrendo administátorem v Břeclavi-Poštorné.

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

    37. R. D. Mgr. ROBERT PRODĚLAL (od 13. ledna 2020) – administrátor excurrendo. Rodák z Jihlavy, nar. 19. ledna 1975, vysv. 27. června 2009 v Brně. Byl jáhnem v Letovicích (2008–2009), kaplanem v Hodoníně a excurrendo administátorem v Lužicích (2009–2011), administrátorem v Žeroticích a excurrendo Oleksovicích (2011), v Pavlicích a excurrendo Hostimi (2011–2016) a místoděkanem znojemským a vranovským (2016). Od r. 2016 je farářem ve Tvrdonicích, od ledna 2020 rovněž excurrendo administátorem v Lanžhotě. 

Za jeho působení byla na neobsazené lanžhotské faře v r. 2022 ubytována, nedlouho po napadení Ukrajiny Ruskem, ukrajinská rodina. Dne 20. prosince 2022 byly dvoje dveře ze dvora fary poničeny zlodějem, avšak díky bystrému zásahu jednoho z chlapců Ukrajinců větší škody farnost neutrpěla. 

Pod dohledem a za přispění spolupracovnic lidové malérečky Marie Švirgové se v r. 2022 na část průčelí presbytáře vrátil výše zmíněný tradiční podlužácký ornament, opět v motivu srdcí. V současnosti působí ve farnosti 3 varhaníci.

V prosinci 2023 se pak na volnou lanžhotskou faru nastěhovali kněží-senioři, otcové Karel Janoušek a Gejza Veselý.

 

 

   37a. Mons. Dr. Karel Janoušek (od 17.12.2023) – výpomocný kněz pro břeclavský děkanát, v Lanžhotě na důchodu, nar. 27. října 1947, vysv. 5. července 1968 v Ellwangenu. Rodák z Moutnic přišel krátce před Vánoci 2023 z Valtic, kde působil jako farář od srpna 2011. V letech 1995–1998 rektor papežské koleje Nepomucenum.

     37b. Mons. ThLic. Gejza Veselý (od 17.12.2023) – výpomocný kněz pro břeclavský děkanát, v Lanžhotě na důchodu, nar. 1. května 1941, vysv. 14. září 1987 v Římě. Rodák z Bučan na Slovensku přišel krátce před Vánoci 2023 z Valtic, kde působil jako farní vikář od srpna 2011. V letech 1995–2000 vicerektor papežské koleje Nepomucenum. 

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

-----------------------------------------------------------------------------------------

Ve farnosti tak od její obnovy v r. 1612 působilo 93 kněží a 3 jáhni.

 

 

 

KNĚŽÍ, ŘEHOLNÍCI A ŘEHOLNICE POCHÁZEJÍCÍ Z FARNOSTI LANŽHOT: 

Většina zesnulých je pohřbena na současném lanžhotském hřbitově.

    R. D. Michael Jakub Danielovský (* ?, vysv. 1684?, † ?) – podle matriky olomoucké univerzity. Byl Mgr. filozofie a svobodných umění a taktéž Mgr. teologie. 

    R. D. Vincenc Dopral (Doležal) (* 25.3.1787, vysv. 1811, † 4.1.1814) – byl kaplanem v Dačicích.           

    R. D. Jan Bartoš (* 1861, vysv. ?, † 1922) – působil mimo brněnskou diecézi.

    R. D. ThDr. Pavel Hodonský (* 3.1.1879, vysv. 26.7.1904, † 11.5.1938) – profesor románských jazyků a konzistorní rada. Jako kaplan vystřídal Čučice (1904–1907) a Nové Hvězdlice (1907–1913), následně byl katechetou v Brně (pobýval u minoritů). V r. 1919 se odebral do Ružomberku, kde strávil zbytek života. Byl také literárně činný, například autorstvím knihy "Univerzitní profesor Contardo Fernini" (1934).

    R. D. František Beneš (* 1.12.1892, vysv. 5.7.1917, † 2.12.1963) – svou primici slavil 8. července 1917 v Lanžhotě. Kaplanskou službu po svém vysvěcení vykonával v Miroslavi, odkud odešel už do farářské služby v Moravském Krumlově (1927–1938). Následně byl farářem v Horních Kounicích (1938–1944), v Moravské Nové Vsi (1944–1960), a poté až do své smrti v Želešicích (u Brna). Vedle kněžské služby vynikal také hudbně; byl slovutný sbormistr a varhaník, disponoval absolutním hudebním sluchem.

    R. D. Pavel Tureček (* 28.5.1902, vysv. ?, † 18.4.1979 v Sedlčanech u Prahy) – působil mimo brněnskou diecézi.

 

    R. D. Pavel Bartoš (* 17.5.1911, vysv. 5.7.1935, † 16.12.1973 v Brně) – působil jako kaplan v Lednici (1935), Brně-Obřanech, Podivíně, Přísnoticích, v Oslavanech a v Lukách nad Jihlavou. Mimo to byl v letech 1936–1938 administrátor ve Střížově, v letech 1947–1973 farář v Krhově. Tamtéž pohřben.        

 

     

     

   

  

   

    R. D. Zachariáš Bohuslav Tuček OFMCap (* 14.12.1914, kapuc. noviciát 1932, věč. sliby 4.10.1936, vysv. 1939, † 1.11.2001 v Praze-Břevnově, pohřben tamtéž) – vedle kněžství a zasvěceného řeholního života byl také nadaným varhaníkem. V letech 1934–1948 vizitátor Třetího řádu sv. Františka z Assissi (terciářů, SFŘ). Následně byl 5 let vězněn v Králíkách, kde pracoval se dřevem a v kamenolomu, pak také ve velkooseckých sklárnách. Po propuštění pracoval 18 let v továrně na papír v Praze. Státní souhlas k výkonu kněžského povolání mu byl znovu udělen až v důchodovém věku. V roce 1998 v 84 letech se vrátil do kláštera, kde se svými spolubratry prožil poklidné tři roky života. Zemřel o slavnosti Všech svatých roku 2001. Více informací zde: https://www.frantiskani.cz/index.php/team/zacharias-b-tucek-ofm-cap/

 

 

    

    R. D. Antonín Uher (* 31.3.1915, vysv. 1940, † 3.9.1987) – r. 1950 byl internován v zajišťovací vazbě v Brně, následně propuštěn a v letech 1954–1963 farář v Kuřimi, 1963–1966 administrátor u sv. Augustina v Brně, 1967–1973 administrátor ve Znojmě-Louce a excurrendo administrátor farnosti Dyje, od r. 1973 až do smrti farář v Mrákotíně. Pohřben v Lanžhotě.

    R. D. Jiří Čekal (* 4.10.1947, vysv. 5.7.1975 v Brně) – kaplanská služba: Pozořice (1975–1976), Brno-sv. Janové (1976–1977), Brno-Husovice (1977–1978), Žďár nad Sázavou-sv. Prokop (1978–1980). Vikář: Brno-Petrov (1980–1983). Farářská služba: Brno-Žebětín (1983–1992), Mutěnice (1992–2007), Ratíškovice (od 30.11.2007).

    (R. D.) Mgr. Miroslav Prajka (* 10.6.1985, vysv. 9.9.2011 v Lanžhotě, knězem v letech 2011–2014) – působil jako kaplan ve Velkém Meziříčí, následně jako administrátor v Budišově u Třebíče.    

 

     Klotilda Anna Gálová (* 19.2.1900, novic. 1923, † 5.11.1978, pohřbena v Bílé Vodě)

     Jana Bosco Eliška Čapková (* 24.11.1968, věč. sliby 27.7.2003, půs. v Kongregaci Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Městě Albrechticích)

 

 

Pozn.: Obrázky a informace jsou čerpány z farních kronik, vydání Městského zpravodaje Lanžhot od r. 2006 do současnosti, z webových stránek jiných farností či ze sociálních sítí, z Wikipedie, případně článků periodik, z hrobů lanžhotského hřbitova, hlavně pak také z diecézních archivů https://archiv.biskupstvi.cz/vyhledavani-inventare/?pojem=lan%C5%BEhot&hledej=Hledej/ a https://www.mza.cz/actapublica/matrika/hledani včetně knih "LANŽHOT - příroda a dějiny (TEPS PRAHA 1983)", "Vlastivěda moravská – břeclavský okres (Musejní spolek 1911) a soukromé publikace R. D. Aloise Mikysky "Galerie kněží brněnské diecéze – děkanátu Břeclav," jež byla v 70. letech 20. století sestavena pro vnitřní potřeby farnosti Lanžhot. Užito bylo i Katalogů brněnské diecéze – neproměnné části (2007) a proměnné části (2019).

 

 

VÍTEJTE NA OFICIÁLNÍCH STRÁNKÁCH ŘKF LANŽHOT V DĚKANÁTU BŘECLAV
S FARNÍM KOSTELEM POVÝŠENÍ SV. KŘÍŽE.

AKTUALITY

DALŠÍ INFORMACE TAKÉ NA

www.farnosttvrdonice.cz