Úvodní stránka > DUCHOVNÍ ŽIVOT > Jak prožívat církevní rok s dětmi v rodině > Advent a Vánoce

Advent a vánoce

Říjen

je měsíc zasvěcený sv. růženci. V rodině, kde se modlí společně růženec, cítí zvlášť blízkost a ochranu společné nebeské matky, Panny Marie. A rodina, která se modlí společně také drží pohromadě. Právě růženec v měsíci říjnu k tomu dává zvláštní příležitost. Prožívání církevního roku bude pro děti tím působivější a výchovně může jít do hloubky, když rodiče dají dětem možnost aktivní účasti. Do rámce různých svátků a památných dnů v roce zcela jistě patří také svátky rodinné (křest, narozeniny, jmeniny, první svaté přijímání, biřmování, výročí svatby, ale i výroční dny zemřelých členů rodiny. Způsob slavení těchto svátků není zdaleka tak záležitostí peněz jako spíše srdce.

Advent

Advent je přípravné období na příchod - narození Ježíše, Spasitele světa. Proto naše vánoce budou takové, jak hluboko prožijeme advent. Slovo ADVENT má trojí význam:

příprava Izraelského národa na narození Ježíše Krista před 2007 roky.

je to neustálá připravenost člověka na setkání s Ježíšem v každém okamžiku našeho života. Toto setkání s Ježíšem může nastat nejen skrze modlitbu, přijímání svátostí,návštěvu svátostného Ježíše při osobním klanění před svatostánkem, ale i skrze naše běžné jednání a naše postoje k lidem a k jejich životním potřebám.

advent lze též chápat, jako osobní setkání s Ježíšem v okamžiku naší smrti.Toto setkání čeká každého člověka a bude takové, jaký byl náš život předchozí,jak jsme naplnili čas, který nám Pán nabídl

Toto jsou skutečnosti, které je nutno našim dětem sdělit, a to na jejich úrovni myšlení a chápání, tedy něčím, co mohou vnímat svými smysly po celé čtyři týdny adventní doby.

Nejznámějším symbolem adventní doby je adventní věnec se čtyřmi svícemi, které se postupně zapalují na jednotlivé adventní neděle. Čím více se blížíme k vánocům, tím více svící na věnci hoří. To je připomínka, že když se naplnil čas, přišlo na svět Světlo - Ježíš, který je plností světla.

Tam, kde jsou v rodině mladší děti (6-11), mohou jim sourozenci, případně rodiče připravit „adventní cestu“. Je to vlastně předtištěný obrázek, který si dítě zvolna vybarvuje tak, jak duchovně prožívá každý den s modlitbou, dobrými skutky atd. Dítě vlastně vybarvuje obrázek, ale ve skutečnosti do svého srdce zasévá hluboký vztah k Ježíši Kristu.

Nejvhodnějším způsobem přípravy na narození Ježíše, v době adventní byly a zůstanou jesličky. Snad nám to vyvolá na rtech úsměv, ale je vhodné postavit si jesličky již na první neděli adventní, a každou neděli do nich vkládat určitou figurku, která představuje osobu, jež měla vztah k narozenému Spasiteli.

Na 1. neděli adventní umístíme do jesliček postavičku Abraháma, který byl prvním člověkem, jež pochopil že tento viditelný svět stvořil a řídí jediný Bůh.

Na 2. neděli adventní umístíme do jesliček postavu Izaiáše, který v politických zmatcích své doby se nebojí veřejně zvěstovat "Hle Panna počne a porodí Syna a jeho jménu bude Emanuel."

Na 3. neděli adventní vkládáme do Betléma postavu sv. Josefa, pěstouna či zákonného zástupce Ježíše v době jeho nezletilosti.

Na 4. neděli umístíme do Betléma postavu Panny Marie, Matky Boží.

A tak tu stojí čtyři největší postavy dějin spásy.

Vánoce

Trvají od Štědrého večera do Křtu Páně, což je první neděle po Zjevení Páně. V našich rodinách můžeme i nadále pracovat s jesličkami a společně prožívat další události dějin spásy.

Na Štědrý večer vkládáme do jeslí postavu dítěte právě narozeného, neboť "se naplnil čas" a každý člověk, ať pokřtěný či nepokřtěný, dobrý i zlý, dostává dar od Boha Otce. Darem je Ježíš, který nás přišel spasit, který nám přišel otevřít uzavřené nebe.

Vysvětlíme dětem, že ten, kdo něco dává, kdo obdarovává, vyjadřuje obdarovanému, že jej má rád, že souhlasí s jeho jednáním, že podporuje jeho jednání a práci. Prosto, jestliže nám Bůh dává Dar - Ježíše, pak nám jasně dává najevo, jak nás má rád. A proto se i my v tento den vzájemně obdarováváme, abychom si vzájemně dali najevo, že lásku Otce dovedeme přijmout a zároveň ji nabídnout, když ne všem, aspoň svým nejbližším. Neříkejme tedy dětem , že dárky nosí Ježíšek, ale že dárky jsou výrazem vzájemné lásky, hlubokých vtahů mezi sebou navzájem. Rodiče, nebojte se, že něco od svých dětí dostanete, a dovolte jim to. Nedovolíte-li dětem , aby nás obdarovali, pak bereme dětem možnost, aby se naučili chápat, co je pravá vnitřní radost a štěstí a vlastně je vychováváme k sobectví. Stará zkušenost hovoří jednoznačně: Chceš-li mít radost, obdaruj někoho!

Vánoční stromek je symbolem nového, právě se rozvíjejícího života; v našem případě obraz právě narozeného Ježíše a jeho lásky, která je nám v něm nabízena.

Po umístění dítěte do jesliček zažehneme svíce na stromečku a přečteme evangelium Mt 1,18-25. Figurky Abraháma, Izaiáše, Josefa a Marie postavíme kolem narozeného dítěte, právě nyní se naplnil čas a na svět přišla Láska, která prohřívá tento vyprahlý svět. Vše, o čem hovořili dávní proroci, se nyní uskutečnilo. Nyní si tedy můžeme zazpívat píseň z nového kancionálu - Co již dávní proroci (č. 122). Neprožívejme však toto setkání s dětmi u jeslí jako událost, která se stala před 2000 roky. Uvědomme si, že musíme narozenému Ježíši dovolit, aby se také narodil v našem srdci. O tom právě zpíváme v páté sloce uvedené písně. Pak můžeme zpívat jednotlivé koledy a podělit se dárky. Při zpěvu koled upozorňujeme děti na krásu zpěvu a slov, jenž jsou výrazem hluboké úcty lidových umělců, kteří se nechali oslovit právě zrozenou láskou.

Pokud s dětmi nejdeme na večerní mši svatou, je dobré si s nimi zahrát nějaké hry tím zvýšit radostnou atmosféru a vyvážit nedostatek pozornosti, kterou trpí ve většině rodin přes rok.

Zakončit můžeme modlitbou:

Pane, my se před Tebou skláníme a děkujeme ti i za to, že jsi přišel mezi nás. Prosíme Tě, abys v našem srdci upravil pro sebe trvalý příbytek a stále v něm zůstával.

25.12. Boží hod vánoční

= Boží narození. V tento slavnostní den rozmístíme v jesličkách figurky pastýřů s jejich ovečkami, stády. Právě jim bylo na prvním místě zvěstováno Boží narození. Proto tito pastýři, shromáždění kolem jeslí, jsou předobrazem budoucích křesťanů. Oni byli prvními věřícími, kteří uvěřili a přijali poselství Ježíšova narození.

První neděle po Narození Páně = Svátek svaté Rodiny, Ježíše, Marie, Josefa.

V tento den můžeme opět přivést děti před jesličky a upozornit je na prostředí do kterého se Ježíš narodil: zápach, špína, vlhko, naprostá chudoba a samota. Tak nezměrná byla a je láska Boha Otce k nám lidem, že dovolil, aby se do tohoto prostředí narodil Boží Syn. Dále dětem můžeme připomenout a vysvětlit všechny problémy, které předcházely narození: přijetí ženy za manželku, která je v jiném stavu, cestování, není místa k noclehu, vlastní Ježíšovo narození, atd. (Mt 1,18-24; Lk 2,4-7). Láska Boha Otce k nám by se měla odrážet v našem jednání s ostatními lidmi. Tato láska by měla vládnout mezi rodiči a dětmi za jakýchkoliv okolností.

1.1. - Panny Marie, Matky Boží

- světový den míru. Symbolem míru vždy zůstane matka s dítětem. V tento den umístíme s dětmi nad jesličkami anděla hlásajícího: "Sláva Bohu na výsosti a na zemi pokoj lidem dobré vůle!" Veďme děti, a sami jim jděme příkladem, aby se snažili ve svém životě andělovo poselství žít a naplňovat je. Upozorněme děti, že pravý mír ve světě nastane. Až bude pokoj a mír v našem srdci. Tak je poučme, že pravý vnitřní pokoj a mír v člověku přichází jen tehdy, je-li naše srdce naplněno láskou a hlubokým vztahem ke Kristu, lidem, rodičům, sourozencům, spolužákům. Naše láska musí být prověřena kvalitou mezilidských vztahů. Kromě anděla můžeme k jesličkám postavit figurky, které zatupují všechny lidi světa. Dále s nimi pohovořit o míru ve světě, případně si otevřít atlas světa a s dětmi najít místo, kde se ve světě bojuje. Tím se vlastně Atlas světa může stát modlitební knihou, neboť bída lidí a národů strádajících válkou nám nesmí být lhostejná. Nejlépe, když se s dětmi hned pomodlíme za všechny lidi, národy a politiky. Nezůstaňme však jen u modlitby. Každý by měl přemýšlet, co by ve svém okolí mohl udělat pro mír. Je dobré udělat s dětmi krátké zpytování svědomí a zamyslet se nad tím, co nejvíce narušuje vzájemné vztahy v rodině a co by se dalo opravit, abychom mohli žít v míru a pokoji se všemi lidmi ve svém okolí. Lze také zaslat balíček věcí, které samy děti daly dohromady, do misií v Indii a jiných rozvojových státech.

6. 1. - Zjevení Páně.

Do jesliček umístíme tři postavy pohanských mudrců. Přitom dětem vysvětlíme, že Kristus se narodil a přišel pro všechny lidi dobré vůle a proto i nevěřící i nepokřtění mají právo se setkat s Božím Darem - Ježíšem. Každý člověk, tedy i dítě se musí rozhodnout: Buď Krista přijmu spolu s mudrci nebo ho odmítnu s Herodem. Jiná možnost neexistuje! Poučme děti o důsledcích tohoto rozhodnutí.

Neděle po 6. lednu - Krtu Páně.

K jesličkám umístíme postavu Jana Křtitele, posledního starozákonního proroka a předchůdce Ježíše; on pokřtil Ježíše, než Ježíš začal pracovat na veřejnosti. Tento křest obrácení přijal Ježíš ze solidarity k nám s myšlenkou: Naplnil se čas, přiblížilo se nebeské království. Čiňte pokání a věřte evangeliu. Proto i Ježíš přijímá tento křest a odchází na poušť, aby i on činil pokání. Děti upozorňujeme, aby si dovedli něco odříci a také přinést oběť a pokání. Jen tak se dobře připraví na svůj životní úkol, který jim Bůh Otec připravil. Tímto svátkem končí doba vánoční.

Začíná první část doby během roku. Je možná vhodné ponechat jesličky až do následující soboty a pak je s dětmi poklidit.

Při každé návštěvě jesliček s dětmi i sebekratší, odcházejme od nich s myšlenkou:

Ježíši, plný dobroty a lásky, vstup do našeho srdce a pojď s námi všude tam, kam půjdeme my, abys mohl zapálit láskou celý svět.

Nahoru