Půst a velikonoce

Doba postní s dětmi v rodině

Doba postní trvá 40 dní. Začíná Popeleční středou a končí Bílou sobotou. Když spočítáme všechny dny a odečteme neděle, tak nám opravdu vyjde 40 dní. Postní doba je podobně, jako doba adventní, přípravným obdobím. Připravujeme se na opravdové prožití velikonočních tajemství. Správné pochopení postní doby můžeme dětem zprostředkovat následovně:

Když Ježíš ve svých 30-ti letech opustil své bydliště Nazaret, aby začal veřejně působit, nejprve zašel k řece Jordánu, kde se nechal pokřtít Janem Křtitelem tzv. křtem obrácení. Tím dal Ježíš veřejně najevo, podobně jako ostatní Židé takto poznamenaní Janovým křtem, že se opravdu chce připravit na příchod Božího království do tohoto světa postem, odříkáním a obětí. Proto odchází na poušť, aby se modlil a postil. Svým jednáním nám dal jasně najevo, co máme dělat, když stojíme před důležitým životním rozhodnutím. On nás vede do samoty pouště, abychom nebyli unášení marnivostí tohoto světa a mohli v tichu a odříkání naslouchat a hovořit s Otcem o úkolu, pro který jsme se narodili podobně jako Jeho Syn.

Po čtyřicetidenním pobytu na poušti opět přichází mezi lidi a začíná hlásat radostnou zvěst (evangelium).

Avšak na prvním místě žádá od svých posluchačů to, co sám předtím prožil: "Čiňte pokání." A hned uvádí proč: "Neboť se přiblížilo nebeské království." (Mt 4.17).

To, co žádal Ježíš po svých posluchačích, to po nás v současnosti vyžaduje církev. Kdo se totiž nechce postit, kdo není schopen vzdát se slávy světa, kdo není schopen odříkání, ten nikdy nepochopí Ježíše, jeho učení, život a dílo. Proto nám církev označuje hlavu popelem, na znamení, že jsme se svobodně rozhodli jít cestou odříkání, cestou Ježíše Krista.

Nahoru

Postní doba je dobou odříkání, prostoty a oběti. Protože největší oběť v dějinách lidstva byla přinesena Ježíšem na kříži, všimněme si s dětmi více kříže, jenž zdobí naše domácnosti. Můžeme jej s dětmi nějak zvýraznit. Vedle něj umístit svíci, kterou při společné modlitbě či alespoň na Popeleční středu a každý pátek postní doby zažehneme. Význam hořící svíce vysvětlíme dětem takto:

Jako vysoká svíce svítí a září, když rozpouští svůj vosk, tak může zářit i člověk, který se umí zřeknout svých nároků a sloužit lidem. Hořící svíce osvětluje své okolí, takže se v její záři můžeme bezpečně pohybovat. Podobně je to s člověkem, který umí přijmout oběť. Takového člověka se nemusíme bát, neboť s tímto člověkem bezpečně půjdeme cestou dobra. Nejlepším způsobem odříkání a oběti je plnění každodenních povinností. Vysvětleme dětem, aby se neptali, proč se stalo to či ono, proč jsem onemocněl, proč jsem při prověrce ve škole dostal špatnou známku, když jsem se tolik učil, proč musím utírat nádobí, atd. Naučme je přinášet oběť v trpělivé službě sourozencům, vám rodičům, spolužákům, všem lidem. Řekněte jim, že i oni musí být svící, svící duchovní, takže všude, kde se objeví, všude kam přijdou, se ze tmy zla objeví cesta dobra, kterou svět dnes tolik potřebuje objevit.

U mladších dětí se může osvědčit např. toto: na kreslící čtvrtku si načrtnou trnovou korunu, ale bez trnů. Pod ní si kreslí (podle našeho návodu) některé květinové symboly náboženských úkonů (svatá zpověď, mše svatá, svaté přijímání, růženec, křížová cesta, sebezápor, ranní a večerní modlitba, atd.) Když děti vykonají některý z naznačených úkonů, pak přikreslí patřičný květinový symbol na trnovou korunu. Tak připravují Pánu Ježíši místo koruny trnové, korunu ozdobenou květy. Nadpis nad touto korunou se může stylizovat takto: "Pane Ježíši, místo trnů hříchů dávám ti květy své lásky". Dítě se také podepíše.

U starších dětí se může osvědčit sešitek s nápisem "Můj postní deník" a podpis. Na první stránku si nakreslí postní symbol nebo nalepí vhodný obrázek s heslem... Pak si píší běžné kalendářní dny se záznamy úkonů zbožnosti, kajícnosti a dobrých skutků. Děti jsou v tomto směru vynalézavé. Aspoň některé ukázky. Při vyučování jsem se ani jednou neohlédla. - Vstal jsem ihned, jakmile jsem se probudil. - Nerada čistím boty, ale dnes jsem je očistila i mamince, tatínkovi i bratrovi. - Dnes jsem se ve městě nezastavila u žádné výkladní skříně. - Dostal jsem od strýčka bonbóny a všechny jsem je dal bratrovi. - Nechtělo se mi jít na křížovou cestu a přesto jsem šel. - Na fotbale mě kamarád kopl, ale já jsem mu to nevrátil. Atd.

Nahoru

Květnou nedělí

začíná Svatý, Velký čili Pašijový týden. Už v její liturgii najdeme náznak toho, co budeme oslavovat poslední tři dny tohoto týdne. Oslava velikonočního tajemství v sobě zahrnuje dva prvky: smrt a život, neúspěch a vítězství. Podobně i obřady Květné neděle jsou sestaveny kolem dvou vrcholných bodů: první je slavnostní průvod k poctě Krista, mesiánského krále, druhý čtení pašijí při mši svaté. Nejsou to dvě oddělené události, jsou úzce spolu spojeny: v průvodu zpíváme slávu "Spasiteli", jemuž židé "vzdávali chválu na cestě k utrpení". Čtení pašijí - vyprávění evangelia o Kristově umučení - je částí mše, připomínající nám též slavné vzkříšení".

Děti si donesou z kostela posvěcené ratolesti, které dají doma ke kříži.

Zelený čtvrtek

Díváme-li se naň z hlediska liturgie - je velmi složitý. Dopoledne světí biskup při mši svaté oleje. A k večeru se slouží druhá mše, při níž si způsobem zcela mimořádným, připomínáme poslední večeři Ježíše s apoštoly a to, jak jim umyl nohy. V dřívějších dobách se tento den považoval za zakončení postní doby. Znovu byli přijati do církve a plné účasti na Eucharistii kajícníci, jimiž byla na Popeleční středu posypána hlava popelem. Dnes je to první den ze svatého třídenní, i když vlastní oslava velikonočního tajemství zahrnuje pátek, sobotu a neděli, v níž ústí velikonoční vigilie.

Dnes s dětmi můžeme chvíli adorovat s Kristem v Getsemanské zahradě. Vysvětleme jim, jak až se Ježíš ponížil, aby umyl apoštolům nohy - stal se jejich služebníkem. Dal nám tím příklad - máme mu sloužit v našich bratřích.

Nahoru

Velký pátek

Dnešní den se neslaví eucharistická slavnost. Modlitba věřících je při dnešní liturgii soustředěna na tzv. Přímluvy. Shromážděni kolem Kristova kříže prosíme, úpěnlivě, aby plody jeho smrti dosáhly na všechny lidi. Modlíme se za církev za svatého Otce, za vládce států, za čekatele svatého křtu, za všeobecné potřeby všech lidí... Po čteních, které jsou dnes tři (první je ze Starého zákona, druhé z Pavlova listu židům a třetí umučení našeho Pána Ježíše Krista, jak je zapsal evangelista Jan), a modlitbě následuje symbolické povýšení svatého kříže a jeho uctění. Kříž je nám tu znamením Kristova utrpení, ale též i jeho vítězství.

Dnešní den jdeme s dětmi uctít kříž, kdy s láskou a vděčností vzpomínáme na utrpení a smrt našeho Spasitele. Na dítě obzvlášť hluboce zapůsobí Boží hrob.

Nahoru

Bílá sobota

Bílá sobota je jediný den bez jakékoliv liturgie. Církev tak naznačuje smutek a prázdno, jež nastalo ve světě po Kristově smrti. Ježíš chtěl opravdu zemřít. Stal se mrtvým mezi živými. Slova Apoštolského vyznání víry, že Kristus "sestoupil do pekel", označují jeho vstup do království smrti. A právě tato skutečnost, že tam sestoupil, je pro nás zárukou slavného zmrtvých-vstání. Kristus vítězí nad smrtí, tím že ji přemáhá v jejím království. Bílá sobota je také oslavou křesťanské naděje.

Velikonoční vigilie

Tato noc, jak jsme si už řekli, tvoří střed církevního roku.

Živým způsobem obnovuje vzpomínku na Kristovo zmrtvýchvstání, má pro nás být rok co rok novou událostí, protože nás stále úžeji zapojuje do Kristova tajemství. Oslava Kristových a křesťanských velikonoc se koná v noci, protože je připomínkou noci,m kdy za vedení Mojžíše vyšel vyvolený národ z Egypta, a noci, která předcházela ráno Kristova zmrtvýchvstání. A konečně, protože je obrazným vyjádřením toho, co se děje v srdci každého křesťana a v celé církvi: krok ze tmy do světla, přechod od starého života do nového, ze smrti k životu, ze hříchu k milosti.

Velikonoční vigilie je svátkem světla. Od nového ohně se zažehne velikonoční více - symbol to zmrtvých vstalého Krista - která pakl postupně prostřednictvím dalších svící dá světlo celému shromáždění věřících. Je to také svátek křtu. Liturgie slova nás zve k rozjímání: připomíná slavné okamžiky v dějinách spásy a vrcholí ve vnitřní obnově a ve znovuzrození, které dává křestní voda. Je slavnostně posvěcena křestní voda. Všichni v dnešní den obnovují svůj křestní slib.

Svátek vzkříšení Páně oslavíme s dětmi zvlášť duchovně tím, že spolu s nimi přistoupíme po dobře vykonané sv. zpovědi ke stolu Páně. Vysvětlíme také dětem symbolicky význam velikonočního vajíčka, kraslice, jakožto připomínku zmrtvýchvstání Páně.

Nahoru